Čas v bezčasí
Článek vznikal v období koronavirových nařízení, zavřených škol, kroužků… Možná jste se teď, podobně jako my, dostali do jakéhosi bezčasí, kdy je jedno, zda je neděle nebo středa. Činnosti se nejvíce řídí podle počasí, momentální nálady nebo kapacity hluku, nepořádku a emocí, které je schopné pojmout náš dům (…to se pak musí ihned ven, i kdyby padaly třeba kroupy). Často se stane, že přemýšlím, který je den v týdnu, občas si musím odříkat, které měsíce už uběhly od začátku nařízení o omezeném pohybu, a datum bych bez telefonu nedala dohromady téměř nikdy. Možná si tak trošku omylem zkoušíme, jak vnímají čas děti a jak se v něm orientují. Poznáváme, že ratolesti bohémských matek, které řeší program (i všechno ostatní) spontánně, to mají poněkud obtížnější… Někdy i v rámci dne, protože ani oběd se nestane záchytným bodem…A úkol od paní učitelky nakreslit hodiny s vyznačenými denními činnostmi je jednoduše neproveditelný… Do toho možná i část rodičů, kteří milují plánování, zj