HRAběcí

V neděli 31. 10. začíná můj online kurz "Vytvoř svůj zážitkový program pro děti".V září probíhala ve skupině Herní výzva a v říjnu výzva V lese emocí. Obě výzvy byly plné her a aktivit, ale zároveň i trochy teorie tak, aby byl zřejmý kontext, proč a jak programy vymýšlím. Byl by velký paradox, kdybych v rámci kurzu zvolila pouze frontání metody, které Vám něco nalijí do hlavy. Mým cílem je probouzet vaší vlastní energii,tak abyste si zažili a osahali to, co budete pak používat s dětmi. Úplně dobře nám online nepůjdou zahřívací pohybové aktivity, ale můžeme rozhýbat svůj mozek a pokusit se zostřit smysly a prohloubit všímavost. Pokud jste učitel v aktivním stavu, tak ideálně jděte a zkoušejte to, na co si přijdete, v praxi. Moje otázky a úkoly budou směřovat ke třem oblastem: 1) Reflektování individuálních a věkových specifik dětí, 2) Pochopení a aplikování konkrétního tématu, které se týká vymýšlení programu, 3) Práce se svými schopnostmi, rozvíjení pedagogického potenciálu.

Nedávno jsem na blogu psala recenzi na knihu Nejlepší hry z lesních školek , kterou editovali Tereza Valkounová a  Petr Daniš a slibovala, že příště se podíváme na knihu Hry z lesní škol(k)y od Jane Worroll a Petera Houghton . Názvy knih jsou velmi podobné, a tak Vás zvu k přečtení recenze, kde popíšu, jak k tématu her v přírodě přistoupila tato kniha z britského prostředí. V úvodu knihy se dozvídáme širší kontext vzniku knihy. Autoři Jane Worroll a Peter Houghton, kteří působili v lesní škole v Londýně, se hlásí ke konceptu „Forrest school“, který do Velké Británie přišel ze Skandinávských zemí v 90. letech minulého století. Myšlenkově se opírají o pedagogické osobnosti (např. Marie Montessori, Rudolf Steiner) a východiska, která mají společná se skautingem a woodcraftem (British scouting, Woodcraft folk). Svůj směr vzdělávání charakterizují jako terapeutický, který chce rozvíjet sociální, emoční i vývojový potenciál dětí. Mezi důležité cíle řadí vedení k samostatnosti, aktivní

Vzhledem k tomu, že už přes deset let u nás doma pobíhají malé děti, tak o emoce opravdu nemáme nouzi. I přestože mám pocit, že nejvíc uvědomění přišlo až se čtvrtým dítětem, tak žádný jednoduchý návod "Jak na emoce v 5 krocích" nemám. Mohlo by se zdát, že jsem si téma emocí vybrala omylem, když nenabízím zaručené rady, ale pravdou je, že já mám pocit, že neexistuje jednoduchý univerzální návod vůbec na nic. Zkuste se jenom zamyslet nad tím, když Vás někdo požádá o to, abyste mu přinesli kávu, tak jak ji má rád. Běhají Vám už v hlavě všichni vaši známí, kamarádi, sousedka, babička, traktorista z vedlejší vsi,… a k nim přiřazujete to preso, turka, instantní, kapučíno, případně vybíráte kávu z lokální pražírny… Pro každého je jiná káva ta nejlepší, a tak i u všeho, co děláme, potřebujeme najít tu svoji vlastní cestu.     Nenabízím Vám tedy 5 zaručených rad, ale spíš 5 témat a oblastí, kde nacházím tu cestu já. A také jeden oblíbený citát a pár konkrétních knih/projektů.

  Chcete pro děti připravit vánoční hru na celý advent, narozeninovou bojovku nebo vzdělávací projekt na jejich oblíbené téma? Rádi byste vytvářeli programy , do kterých budete dávat kousek sebe? Potřebujete propojovat své zájmy, postoje, dovednosti a sny s tím, co předáváte dětem? Chtěli byste do tvorby a přípravy programu pro děti přidat více jistoty? Hledáte strukturu , o kterou se budete moci opřít? Zároveň potřebuje najít více lehkosti, s jakou budou přicházet nápady a inspirace pro Vaši práci?   Více informací zde.

Blíží se víkend, pro mnohé je to čas výletů, a tak přináším tip na aktivitu do zoo. My jsme v úterý navštívili zoopark v Žitavě, máme to tam moc rádi. Neohromí vás líbivé exotické druhy, najdeme tam spíše obyčejnější zástupce, ale často ve větších skupinkách, a tak mnohem častěji dochází k nějakým interakcím mezi jedinci. Fotím a natáčím zvířata i své děti a přemýšlím nad tím, že třeba jednou něco z toho využiju pro svoji práci učitelky biologie. A pak mi to dochází, není potřeba sdílet amatérská videa zvířat v zoo, David Attenborough ze mě stejně nebude. Můžu ale vyzvat rodiče, aby svá dítka, která mají telefony stále připravené, navnadili, ať se snaží zachytit chování zvířat. Děti pak mohou přemýšlet nad tím, jaký typ chování natočily.   Co se tím mohou naučit? Zlepšují své pozorovací schopnosti a všímavost k detailům. Mohou přemýšlet nad tím: Proč zvířata dělají konkrétní pohyby? Jak by se jejich chování lišilo ve volné přírodě? Kdo má ve skupině nejvyšší postavení? Po