HRAběcí

Článek vznikal v období koronavirových nařízení, zavřených škol, kroužků… Možná jste se teď, podobně jako my, dostali do jakéhosi bezčasí, kdy je jedno, zda je neděle nebo středa. Činnosti se nejvíce řídí podle počasí, momentální nálady nebo kapacity hluku, nepořádku a emocí, které je schopné pojmout náš dům (…to se pak musí ihned ven, i kdyby padaly třeba kroupy). Často se stane, že přemýšlím, který je den v týdnu, občas si musím odříkat, které měsíce už uběhly od začátku nařízení o omezeném pohybu, a datum bych bez telefonu nedala dohromady téměř nikdy. Možná si tak trošku omylem zkoušíme, jak vnímají čas děti a jak se v něm orientují. Poznáváme, že ratolesti bohémských matek, které řeší program (i všechno ostatní) spontánně, to mají poněkud obtížnější… Někdy i v rámci dne, protože ani oběd se nestane záchytným bodem…A úkol od paní učitelky nakreslit hodiny s vyznačenými denními činnostmi je jednoduše neproveditelný… Do toho možná i část rodičů, kt...

Ranní (komunitní) kruh je metoda, která se již poměrně zabydlela ve třídách na prvním stupni. Jeho cílem je rozvíjet mezilidské vztahy ve třídě, budovat soudržnost a sounáležitost mezi dětmi, vytvářet bezpečnou atmosféru a umožnit každému projevit své názory, pocity, zážitky. Zároveň díky komunitnímu klubu dostává cenné informace i učitel a může lépe přizpůsobit aktivity aktuálnímu naladění dětí nebo se mu snadněji uplatňuje individuální přístup, když tuší, co koho zrovna trápí. Myslím, že spoustu pedagogů vnímá tuto metodu jako přínosnou, a tak ji ve svých třídách podporují, i když je poměrně těžké naučit děti hovořit v komunitní kruhu a ještě těžší je vydržet naslouchat ostatním, zejména u malých dětí, jejichž pozornost je kratší. Na jiný level se dostáváme ve školce. Jak přenést komunitní kruh do školky, kde děti často mluví velmi špatně, teprve se učí fungovat ve skupině a ti introvertnější se třeba nechtějí zapojit vůbec. Kom...

(Inspirováno Waldorfskou pedagogikou) Vyprávění příběhů – má tahle prastará dovednost místo v dnešním světě plném digitálních technologií? Dokáže konkurovat té přehršli audiovizuální podnětů, které se na nás řítí ze všech stran? Může obyčejný vyprávěný příběh zaujmout dnešní děti? Možná vás tyhle otázky napadají také? U nás v HRAběcí se vyprávění už pěkně zabydlelo, a tak můžeme na všechny úvodní otázky odpovědět ANO a zároveň se o naše zkušenosti rádi podělíme. Aby vyprávění příběhů fungovalo, je potřeba si pro něj vytvořit příznivé podmínky. My si tu naše HRAboše hýčkáme a šetříme se všemi superpodněty, pečlivě vybíráme, kdy jim pustíme i jen kraťoulinké video třeba se záběrem přírody. Sledování pohádek, které je už bohužel běžné v některých školkách, necháváme na doma (pro unavené maminky a tatínky). Možná proto se většina Hrabošů na vyprávění pohádky těší. Malé děti mají rády řád, jsou spokojené, když vědí, co se bude dít teď a co za ch...