Děti nejsou malí dospělí
Děti jsou lidé. Vnímám, že komunikovat s nimi s respektem, je správné. Ale mohlo by být zavádějící myslet si, že jsou to malí dospělí. Díky dostupným informacím (pro mě hlavně z báječných knih a webinářů od Šárky Mikové věnujících se Teorii typů) víme, že potřeby nás všech se různí. Někdy je komplikované, ne-li nemožné vzájemně si nahlédnou do hlav a porozumět si. Když pracujete jako pedagog u malých dětí, vidíte velmi dobře, že nejsou stejné. Někoho doslova objímá ta pravidelnost, s jakou přichází ranní kroužek, svačina, oběd, vyprávění… jiný hltá každý nový podnět, který jej vytrhuje z rutiny. Někdo špatně snáší, když jiné dítě pláče… jiný si toho téměř nevšimne a jede si po své ose. Někdo se chce bavit a být středem pozornosti, i když neumí mluvit… jiný svou rozsáhnou slovní zásobu ukáže jen průvodci, když se s ním loudá k tajnému místu. Všechny ty potřeby resp. spíš schopnost je komunikovat s nám...