HRAběcí

Individuální vycházky do přírody jsou i během současného stavu omezení pohybu dovolené, tak se běžte podívat do lesa, co už u vás kvete. My jsme zatím objevili sněženky, bledule, devětsil bílý a pár dalších méně známých rostlin. Chcete-li si objevené jarní byliny připomenout i po návratu domů, vytiskněte si naše omalovánky. Když se vám to podaří oboustranně, můžete si udělat knížku. Pod každou rostlinou je nápis šedivý velkými písmeny ve fontu Comenia Script. Děti mohou názvy obtáhnout a ještě tam zbude dost místa pro informaci, kdy a kde poprvé jste letos danou kytičku viděli.

O domácího mazlíčka je potřeba se starat – dávat mu najíst, pečovat o jeho domeček a pelíšek, ale také mu věnovat čas a třeba i si pro něj připravit nějakou zábavu. Ne vždy lze mít ve školce králíka, morče nebo kozu a už vůbec špatně se je bere s sebou do lesa. Ale protože děti z lesních školek jsou v lese doma, tak si aspoň na to, že mají „domácího mazlíčka“ můžou zahrát. My jsme měli hrabáče a hraboše, byli namalovaní akrylovými barvami na větší kameny a bydleli na Hrabáčím a Hraboším místě. Když jsme si je tam přinesli poprvé, našli jsme jim noru, kde by mohli bydlet. Hraboše jsme zahrabali do díry vykopané pod stromem, kterou jsme ještě přikryli šiškami. Hrabáčovi děti postavily domeček.  Nejdřív pokaždé, později alespoň jednou za čas, jsme naše domácí mazlíčky zkontrolovali. Vyndali jsme je z domečků a třeba se s námi nasvačili nebo jsme připravili „svačinu“ či jiné překvapení my jim.  Doporučujeme zvířátka schovat opravdu dobře a nenápadně, aby nelákali kole

Ranní (komunitní) kruh je metoda, která se již poměrně zabydlela ve třídách na prvním stupni. Jeho cílem je rozvíjet mezilidské vztahy ve třídě, budovat soudržnost a sounáležitost mezi dětmi, vytvářet bezpečnou atmosféru a umožnit každému projevit své názory, pocity, zážitky. Zároveň díky komunitnímu klubu dostává cenné informace i učitel a může lépe přizpůsobit aktivity aktuálnímu naladění dětí nebo se mu snadněji uplatňuje individuální přístup, když tuší, co koho zrovna trápí. Myslím, že spoustu pedagogů vnímá tuto metodu jako přínosnou, a tak ji ve svých třídách podporují, i když je poměrně těžké naučit děti hovořit v komunitní kruhu a ještě těžší je vydržet naslouchat ostatním, zejména u malých dětí, jejichž pozornost je kratší. Na jiný level se dostáváme ve školce. Jak přenést komunitní kruh do školky, kde děti často mluví velmi špatně, teprve se učí fungovat ve skupině a ti introvertnější se třeba nechtějí zapojit vůbec. Komplikovanější je i měnit prostorové uspořádán

Skoro každý týden jsme si mimo pohádek vyprávěli i nějaký písmenkový příběh, o kterých jsme psali zde na blogu už dříve. Pohádka o Ještěří princezně plně rezonovala s dobrodružnou duší našich Hrabošů i Hrabáčů a chtěli příběh slyšet víckrát, než bylo původně v plánu.  O ještěří princezně Kdysi dávno žil jeden chlapec, který se jmenoval Janek. Chodil se svým dědečkem po horách, sbírali léčivé byliny a sušili je na prodej. Jednou když se drápali do kopce, Janek už nemohl a že si sedne na plochý kámen, který ležel vedle cesty. Už už chtěl dosednout, když v tom jej dědeček zastavil. „Janku, pozor, ať nezasedneš princeznu.“ Janek se lekl, otočil se, ale viděl jen ještěrku, jak rychle zmizela v trávě. „Ale dědo, vždyť je to jen ještěrka.“ „No, ale mohla by to být zakletá princezna. Ty neznáš ten příběh o princezně Jasněnce.“ a děda začal vyprávět, jak krásná princezna do neštěstí přišla. Odmítla si vzít zlého čaroděje za muže a on ji za trest zaklel do obrovského zlatého ještě