HRAběcí

  Naši kluci (6 a 9 let) jsou od září domácí školáci. Máme se dobře, nasloucháme vnitřní motivaci,  momentálním zájmům i aktuální náladě... mluvíme s klukama o tom, co pro nás domoškoláctví znamená a jaké jsou naše "povinnosti" z kmenových škol... Starší dítko do školy chodilo a absolvovalo i jarní karanténní distanční výuku, a tak se u nás otázka "Co se budeme dneska učit?", zabydlela. V podstatě znamená spíš: "Co budeme dneska dělat?"  Padají u nás dokonce hlášky:"Já za to nemůžu, že se chci učit?" (=venku prší a nehce se mi ven, ...pro dřevo, .... , ale i já se teď fakt chci učit:)) A když se chceme učit matiku, tak přemýšlíme nad tím, jak to dělat společně, i když jeden malý matematik je v první a druhý ve třetí třídě.  U nás doma je IN, když příklady vznikají náhodně, přímo v procesu, a tak sdílíme jednu "naši hodinu matiky". Aktivita je vhodná i na ven.   Potřeby: Pytlík s kamínky od 1 do 10, pytlík s 24 kaštany, tužka, papír a po...

Dítě od narození do 5 let má (nejen podle Montessori pedagogiky) senzitivní období pro všechny smyslové podněty, zajímá se o své okolí, hltá všechny vjemy a zvnitřňuje je. A tak jsou všechny aktivity na rozvoj smyslů velmi oblíbené u školkových dětí (ale často i u těch starších).  Letošní září je příjemně teplé, což je ideální pro vyzkoušení aktivity na hmat venku přímo v lese, a tak se podělíme o pár nápadů z naší Hraběcí herny. Hmatový pytlík Potřeby: látkové pytlíky, do kterých nasbíráme přírodniny, ideálně pro každé dítě přírodniny - spíše méně (5-6), ale vybrané, tak aby se na pohmat lišily, my měli smrkovou větvičku a šišku, žalud, kamínek, list      Ještě než dětem rozdáme pytlíky, tak je poučíme, aby se do nich nekoukaly, ale jen sáhly a zkusily nahmatat, co by tam mohlo být. Otázky volíme podle věku: U starších dětí se ptáme, jaké jsou ty věci, které nahmataly, dáváme jim prostor, aby mohly popisovat vlastnosti předmětů, ale i pocity, které z šahání do pytlí...

Článek vznikal v období koronavirových nařízení, zavřených škol, kroužků… Možná jste se teď, podobně jako my, dostali do jakéhosi bezčasí, kdy je jedno, zda je neděle nebo středa. Činnosti se nejvíce řídí podle počasí, momentální nálady nebo kapacity hluku, nepořádku a emocí, které je schopné pojmout náš dům (…to se pak musí ihned ven, i kdyby padaly třeba kroupy). Často se stane, že přemýšlím, který je den v týdnu, občas si musím odříkat, které měsíce už uběhly od začátku nařízení o omezeném pohybu, a datum bych bez telefonu nedala dohromady téměř nikdy. Možná si tak trošku omylem zkoušíme, jak vnímají čas děti a jak se v něm orientují. Poznáváme, že ratolesti bohémských matek, které řeší program (i všechno ostatní) spontánně, to mají poněkud obtížnější… Někdy i v rámci dne, protože ani oběd se nestane záchytným bodem…A úkol od paní učitelky nakreslit hodiny s vyznačenými denními činnostmi je jednoduše neproveditelný… Do toho možná i část rodičů, kt...