HRAběcí

Nedávno jsem na blogu psala recenzi na knihu Nejlepší hry z lesních školek , kterou editovali Tereza Valkounová a  Petr Daniš a slibovala, že příště se podíváme na knihu Hry z lesní škol(k)y od Jane Worroll a Petera Houghton . Názvy knih jsou velmi podobné, a tak Vás zvu k přečtení recenze, kde popíšu, jak k tématu her v přírodě přistoupila tato kniha z britského prostředí. V úvodu knihy se dozvídáme širší kontext vzniku knihy. Autoři Jane Worroll a Peter Houghton, kteří působili v lesní škole v Londýně, se hlásí ke konceptu „Forrest school“, který do Velké Británie přišel ze Skandinávských zemí v 90. letech minulého století. Myšlenkově se opírají o pedagogické osobnosti (např. Marie Montessori, Rudolf Steiner) a východiska, která mají společná se skautingem a woodcraftem (British scouting, Woodcraft folk). Svůj směr vzdělávání charakterizují jako terapeutický, který chce rozvíjet sociální, e...

Také máte potřebu neustále hledat a objevovat nové zdroje nápadů pro práci z dětmi? Možná vám můj další článek poradí, jestli je potřeba si do knihovničky přidat i knihu Nejlepší hry z lesních školek , kterou editovali Tereza Valkounová (z Asociace Lesních mateřských školek) a  Petr Daniš (ředitel vzdělávacího centra Tereza, propagátor svobodné hry a pobytu venku). Editoři oslovili průvodce lesních mateřských školek a klubů a  sesbírali ověřené hry (resp. hravé aktivity) , které by dětem mohly pomoci v objevování přírody. Zároveň představují i příběh šesti lesních školek. V úvodu autoři vysvětlují, co je vedlo k napsání knihy. Jak se změnil životní styl dětí a proč si děti potřebují hrát v přírodním prostředí. (Podrobněji o tom píše Petr Daniš v publikaci Děti venku v přírodě: ohrožený druh? ). Kladli si za cíl, aby kniha dobře posloužila, jak profesionálům (učitelům a lektorům), tak rodičům. Po...

Přistihla jsem se, že opravdu nemám ráda grafomotorické pracovní listy. U nás doma se pořád něco vyrábí, tvoří, často píšu rukou, mám ráda všechny ty staromilské papírové serepetičky, které nejdou kliknutím sdílet, můžou se rozmazat, polít, vyblednout…, a tak si cením svých vycvičených rukou…, při kreslení a malování, mám naopak pocit, že by si zasloužili ještě pravidelnější trénink…, a tak vím, že ta grafomotorika má svůj význam. Otázka zní, jak ji dělat, aby to nebyla otrava. Nácvik čehokoli, co v tu chvíli nedává smysl je náročné i pro dospělé, natož pro děti. Náš free-lax-no-stress domoškolák, kterého k ničemu co nechce nedotlačíš:) Vidím cestu v činnostech, které jsou samy o sobě zábavné, nebo může vzniknout něco, co nám přijde zajímavé pěkné, využitelné. Teď v tuhle chvíli, nikoli za pár let. Informací o tom, jak co nejlépe rozvíjet grafomotoriku, lze nalézt spoustu. Přijde mi důležité najít jednoduché způsoby, jak ji přirozeně nacházet v...