HRAběcí

Pamatuju si období, kdy ve mne slovo rituál vyvolávalo podivné pocity. Evokovalo mi to vzpomínku na Celostátní vzájemnou výměnu zkušeností (CVVZ), kde jsme se účastnili rituálu, který byl připraven pro všechny účastníky (několik stovek lidí), kteří se povětšinou neznali a mimo toho, že všichni pracovali s dětmi, neměli mnoho společného. Převládal pocit divnosti a žádná tajemná atmosféra se nekonala. Další asociací byl název hudebního klubu v Liberci, který svou propagací působil spíš agresivně než obřadně. A tak mi trvalo velmi dlouho, než jsem objevila nějakou pozitivní konotaci, která by se mnou rezonovala. Nejvíce k tomu přispěla waldorfská školka, kam chodil náš nejstarší syn, kde se na domácí rodinné rituály ptali už v přijímacím dotazníku. Od té doby uběhlo sedm let a ve mně se slovo rituál usadilo ve významu zastavit se, nechat doznít uplynulé zážitky, přijmout je a otevřít se těm novým. Při těch osobních se u mne málokdy děje něco ...