HRAběcí

Adventní spirála symbolizuje cestu do svého nitra. Vede nás k rozjímání v tomto svátečním čase. Rodiče nebo pedagogové připraví pro děti spirálu ze zelené chvojí, na kterém jsou umístěné hvězdy. Děti si vyrobí svícínky z jablíček a jdou po spirále až do samého středu, kde svítí svícen. Zapálí si svou svíčku a cestou zpátky ji postaví na místo nějaké hvězdy. Ve školkách malé děti často doprovází anděl. Při chození po spirále ostatní zpívají koledy (velmi oblíbená je pro tuto příležitost Byla cesta, byla ušlapaná). Během dne nebo na začátku slavnosti se vypráví příběh o otci Jakubovi. Hluboko v lese, v horách, daleko od lidí žil poustevník, kterému lidé z vesnice, říkali Otec Jakub. Kdysi odešel z údolí, protože pro něj bylo příliš hlučné. Žil sám, sbíral léčivé byliny a pečoval o divokou zvěř. Vyprávělo se, že se postupně naučil rozumět řeči zvířat a povídal si s nimi. Občas pro něho poslali, když někdo onemocněl a bylo potřeba jeho bylin a zku...

Děti jsou lidé. Vnímám, že komunikovat s nimi s respektem, je správné. Ale mohlo by být zavádějící myslet si, že jsou to malí dospělí. Díky dostupným informacím (pro mě hlavně z báječných knih a webinářů od Šárky Mikové věnujících se Teorii typů) víme, že potřeby nás všech se různí. Někdy je komplikované, ne-li nemožné vzájemně si nahlédnou do hlav a porozumět si. Když pracujete jako pedagog u malých dětí, vidíte velmi dobře, že nejsou stejné. Někoho doslova objímá ta pravidelnost, s jakou přichází ranní kroužek, svačina, oběd, vyprávění… jiný hltá každý nový podnět, který jej vytrhuje z rutiny. Někdo špatně snáší, když jiné dítě pláče… jiný si toho téměř nevšimne a jede si po své ose. Někdo se chce bavit a být středem pozornosti, i když neumí mluvit… jiný svou rozsáhnou slovní zásobu ukáže jen průvodci, když se s ním loudá k tajnému místu.   Všechny ty potřeby resp. spíš schopnost je komunikovat s nám...

 Dny se krátí, deštivé počasí i největší milovníky lesa častěji udrží doma, a tak je čas přidat do našeho malého autorského hračkářství Nilský kůň nové výrobky.   Pamatujete si na nějakou hračku ze školky? Já si o sobě myslela, že vůbec. Ale když můj nejstarší syn chodil do lesní školky, tak tam z nějaké statní školky získali staré oprýskané dřevěné chaloupky - statky se zvířátky... a mně se najednou úplně vybavilo, jak jsme si s nimi jako děti hrály... byly kouzelné, úplně nás přenesly do života na farmě a my jsme se starali o kravičky, kuřátka, koníky... retro farma (zdroj fotky: Aukro - Dezo1) Synova lesní školka byla waldorfská a tahle stará farma vlastně splňovala požadavky na "správnou waldorfskou hračku." A jaké mají být waldorfské hračky? Jsou vyrobené z přírodních materiálů (nebo jsou to přímo přírodniny), tak aby děti mohly cítit co nejautentičtější vjemy (tvar, teplo, barvu, povrch, tíhu...). Hračky se nesnaží být realistické, nechávají dětem prostor pro vlastn...

Článek vznikal v období koronavirových nařízení, zavřených škol, kroužků… Možná jste se teď, podobně jako my, dostali do jakéhosi bezčasí, kdy je jedno, zda je neděle nebo středa. Činnosti se nejvíce řídí podle počasí, momentální nálady nebo kapacity hluku, nepořádku a emocí, které je schopné pojmout náš dům (…to se pak musí ihned ven, i kdyby padaly třeba kroupy). Často se stane, že přemýšlím, který je den v týdnu, občas si musím odříkat, které měsíce už uběhly od začátku nařízení o omezeném pohybu, a datum bych bez telefonu nedala dohromady téměř nikdy. Možná si tak trošku omylem zkoušíme, jak vnímají čas děti a jak se v něm orientují. Poznáváme, že ratolesti bohémských matek, které řeší program (i všechno ostatní) spontánně, to mají poněkud obtížnější… Někdy i v rámci dne, protože ani oběd se nestane záchytným bodem…A úkol od paní učitelky nakreslit hodiny s vyznačenými denními činnostmi je jednoduše neproveditelný… Do toho možná i část rodičů, kt...