Děti nejsou malí dospělí

Děti jsou lidé. Vnímám, že komunikovat s nimi s respektem, je správné. Ale mohlo by být zavádějící myslet si, že jsou to malí dospělí.

Díky dostupným informacím (pro mě hlavně z báječných knih a webinářů od Šárky Mikové věnujících se Teorii typů) víme, že potřeby nás všech se různí.

Někdy je komplikované, ne-li nemožné vzájemně si nahlédnou do hlav a porozumět si. Když pracujete jako pedagog u malých dětí, vidíte velmi dobře, že nejsou stejné.

Někoho doslova objímá ta pravidelnost, s jakou přichází ranní kroužek, svačina, oběd, vyprávění… jiný hltá každý nový podnět, který jej vytrhuje z rutiny.

Někdo špatně snáší, když jiné dítě pláče… jiný si toho téměř nevšimne a jede si po své ose.

Někdo se chce bavit a být středem pozornosti, i když neumí mluvit… jiný svou rozsáhnou slovní zásobu ukáže jen průvodci, když se s ním loudá k tajnému místu.

 

Všechny ty potřeby resp. spíš schopnost je komunikovat s námi dospělými, se vyvíjí, často může docházet k nedorozuměním, nebo i frustraci na obou stranách.

Nebudu zde fušovat Šárce Mikové do řemesla. Když jsem pracovala v komunitním klubu (školce) nechávali jsme se inspirovat waldorfskou a montessori pedagogikou. Občas se zdá, že jsou každá z jiné planety, když se ale podíváme na to, jak popisují potřeby dětí (zhruba ve věku 2 až 7 let) moc pěkně se doplňují.

Tenkrát jsem takovou fúzi důležitých aspektů ve vývoji dětí sepsala a přišlo by mi škoda, kdyby to mělo ležet ve složce, a tak ji s vámi budu ráda sdílet.

Když přemýšlím nad tím, jaká je nejdůležitější vlastnost paní učitelky ve školce, tak by nad trpělivostí, odolností, autentičností,… vyhrála VNÍMAVOST k POTŘEBÁM DĚTÍ.

Znovu se vracím k větě, že děti nejsou malí dospělí, a tak si musíme neustále připomínat, co už umí a co se teprve musí naučit, s tím souvisí i to jaké mají potřeby a jak zvládají nové nebo obtížné situace. Snad Vám následující body pomohou lépe vnímat své malé lidi.

1)   Potřeba bezpečí, přijetí: Děti si ve školce/v klubu rozšiřují skupinu blízkých osob o učitele/průvodce. Je potřeba, aby mezi nimi vznikala důvěra a děti byly přijímané takové, jaké jsou. Hlavně v případě, že dítě udělá nějakou chybu, musí mít pocit, že průvodci jsou tu s ním a můžou mu pomoci danou situaci vyřešit. 

2)   Potřeba řádu: Do 4,5 let mají podle montessori pedagogiky děti senzitivní období pro řád, kdy vnější řád (prostor i čas) jim přináší vnitřní řád a tedy i pocit bezpečí. Vnějšímu řádu pomáhá strukturování prostoru a přehledné uložení hraček a pomůcek. Stejně tak Waldorfská pedagogika pracuje s rytmem dne, týdne, roku a doprovází různé činnosti rituály, které umožňují dětem lépe se orientovat.

3)   Smyslový rozvoj a zvídavost – Od narození do 5 let má dítě senzitivní období pro všechny smyslové podněty, zajímá se o své okolí, hltá všechny vjemy a zvnitřňuje je (příp. může přecházet v nápodobu). S rozvojem zvídavosti přichází rozvoj učení, myšlení, řeči a zároveň se i postupně prodlužuje doba pozornosti.

 

4)   Nápodoba – Do 6 let se děti nejvíce naučí nápodobou a zejména v oblasti sociálního rozvoje přejímají vzory chování, které vidí. Waldorfská pedagogika toho využívá tak, že dospělé osoby dělají nějakou smysluplnou činnost a děti se k ní přirozeně přidávají. Mohou tak zažívat pocit, že jsou plnohodnotní členové skupiny, a že jejich práce má nějaký skutečný přínos a význam. Zároveň to směřuje k větší samostatnosti dítěte.

5)   Zkušenosti a výzvy – Dalším přirozeným způsobem učení je možnost si něco vyzkoušet, přijímat výzvy a zakoušet i možná rizika a dopady svých skutků.

6)   Pohyb – senzorické období pro rozvoj hrubé i jemné motoriky je od narození do 4,5 let. Rozvoj obou motorik spolu úzce souvisí a jsou podstatné pro rozvoj psaní, zároveň souvisí i s rozvojem řeči. Ideálním prostředkem pro rozvoj hrubé motoriky je pohyb v lese v hodně členěném terénu.

7)   Jazyk – se rozvíjí od narození a také existují senzorická období pro psaní (3,5 – 4,5 let) a čtení (4,5 – 5,5 let). Podle Waldorfské pedagogiky nastupuje vhodné období pro učení čtení a psaní mnohem později. Já se nechávám vést zájmem dětí. Pokud se o to zajímají, tak je ideální čas, poskytnout jim vhodné pomůcky, odpovídat na otázky…, v případě, že se o to nezajímají, tak není potřeba je k tomu nijak nutit.

 

8)   Tvořivost – tedy schopnost přicházet s novými myšlenkami a nápady. Do 6 let je senzitivní období pro rozvoj tvořivosti – fantazie, hledání nových řešení apod. Podle waldorfské pedagogiky je ideálním nástrojem pro rozvoj fantazie, ale i nácviku sociálních dovedností volná hra, a proto by měla být hlavní náplní dne předškolních dětí.

9)   Vyvíjející se mozek – v oblasti hrubé a jemné motoriky, ale i v oblasti myšlení si více uvědomujeme, že mozek dětí je ještě nezralý. Složitější je to v oblasti sociálních dovedností a emoční inteligence. Mozek ještě není plně integrován (vyvíjí se až do 30 let) a proto jsou děti častěji plně pohlceni nějakou emocí a nejsou schopni racionálně přemýšlet nad důsledky svého chování a nad situací jako celkem, používají tzv. nižší mozek (který je zapnutý v ohrožení), Je tedy potřeba primárně reagovat na jejich emoci a pomoci jim se uklidnit (pokud nefunguje potvrzení jejich emocí, lze využít pohyb apod.)

10)Osamostatňování – nástup do klubu (školky) znamená pro děti první větší osamostatnění se od rodičů, zpravidla je to pro ně náročná situace, ale v případě, že jsou zralí na odloučení, tak jí zvládnou a udělají obrovský skok ve svém vývoji. (Poznámka: i když z pohledu rodiče, děti v tomto věku už poměrně dobře komunikují, tak v novém prostředí se často jejich komunikační dovednosti posunou na nižší úroveň, je proto potřeba dobrá spolupráce s rodiči, abyste mohli řešit případná nedorozumění či problémy).