HRAběcí

Přístup k chybám se v osvícených kruzích ve školství pomalu mění. Informace o tom, jak s chybou správně pracovat, nás začínají příjemně obklopovat. O využití chyby se dočteme v základních principech Hejného matematiky . Můžeme se naučit létat, když jsme se naučili chodit? Když to nezkusíme, tak to nezjistíme. Když se po prvním pádu nezvedneme, nemůže přijít ani druhý pád ani krásný let. Odvahu! Na učitelských webech vycházejí velmi inspirativní články (např. tento ), s milými a konkrétními detaily, např. fotkou tabule „O tom, jaká je chyba.“ Autorka inspirující tabule uvedena v článku D. Machoňová Tichá   Téma naučit se vnímat chyby jinak, s větší lehkostí, je moje velká osobní výzva, a to i přestože jsem měla vždy ten přístup, že je potřeba nechat všechny děti zažívat úspěch a že chyby nejsou něco, z čeho by se člověk měl hroutit a vždy je způsob, jak vstát a začít to zkoušet znovu. Ve vztahu k dětem už to často vidíme (a je jedno, zda jsme v pozici rodiče či učitele)… Když se n

Odpověď: Můžete mít velkou. Opravdu velkou! Není pochyb, že jako osoby s 20, 30, 40, 50, 60 … lety životních zkušeností máte nad tou malou i větší bytostí (0, …, 3 roky, …, 6 let, …, 12 let, …, 16 let, …) převahu. Je-li Vám více než 30, tak je Váš mozek plně integrován a vy můžete velmi dobře přepínat z plazího mozku na ten savčí. Zvládáte nechat proběhnout emoce, aniž by někomu cíleně ublížily. Vaše sociální i komunikační dovednosti jsou na výborné úrovni. Díky vašemu sebevědomí si uvědomuje svoji opravdovou hodnotu, a tak ji nepotřebuje potvrzovat od okolí. Určitě by to šlo více rozepsat, ale pokusila jsem se naznačit ideální výchozí podmínky pro stav učitelské osobnosti, aby mohl co nejvíce své moci nevyužít a pustit. Někdy nastane mimořádná událost (asi konjunkce všech planet) a ti tři si vzájemně pomáhají postavit jedno dílo:)   A teď příběh o tom, jak kde je MOC, tak je i bezMOC, a v důsledku i neMOC. A že i poMOC může být i MOC. Vzpomínka na studium matematiky na vejšce

Neprosto většinu svého života mám pocit, že jsem otevřená jiným názorům, nijak zásadně mě nedrásá, když někdo žije jiným způsobem a nikdy mě nenapadlo, že by nějaká menšina mohla za moje „problémy“ a měla jsem tak potřebu se vůči ním vymezovat. Ale párkrát v životě jsem pociťovala silný tlak okolí, abych byla pružnější a přizpůsobila se situaci. Já jsem vnitřně věděla, že nemůžu udělat ani krok, ale zároveň jsem se nemohla ubránit pocitu, že jsem rigidní, málo otevřená, a tak je se mnou asi něco špatně. Začala jsem ten pocit zkoumat a vztahovat k různým oblastem svého života. Jak se otevřít novým pohledů? Sledovat krajinu, mraky nebo to, co se děje v nás? A tak Vás zvu, abyste to prozkoumali se mnou pomocí pár otázek a zamyšlení.     Jak se dokážete přizpůsobit potřebám dětí? Umět vnímat potřeby dětí je pro mne jedna z nejdůležitějších vlastností učitele. Někdo se to nikdy nemusel učit a naprosto přirozeně ví, co které dítě v danou chvíli potřebuje. Všímá si, které dítě je sm

Pamatuju si období, kdy ve mne slovo rituál vyvolávalo podivné pocity. Evokovalo mi to vzpomínku na Celostátní vzájemnou výměnu zkušeností (CVVZ), kde jsme se účastnili rituálu, který byl připraven pro všechny účastníky (několik stovek lidí), kteří se povětšinou neznali a mimo toho, že všichni pracovali s dětmi, neměli mnoho společného. Převládal pocit divnosti a žádná tajemná atmosféra se nekonala. Další asociací byl název hudebního klubu v Liberci, který svou propagací působil spíš agresivně než obřadně. A tak mi trvalo velmi dlouho, než jsem objevila nějakou pozitivní konotaci, která by se mnou rezonovala. Nejvíce k tomu přispěla waldorfská školka, kam chodil náš nejstarší syn, kde se na domácí rodinné rituály ptali už v přijímacím dotazníku. Od té doby uběhlo sedm let a ve mně se slovo rituál usadilo ve významu zastavit se, nechat doznít uplynulé zážitky, přijmout je a otevřít se těm novým. Při těch osobních se u mne málokdy děje něco zásadního mimo můj vnitřní svět, ale čím jse