Jaké máte rituály?

Pamatuju si období, kdy ve mne slovo rituál vyvolávalo podivné pocity. Evokovalo mi to vzpomínku na Celostátní vzájemnou výměnu zkušeností (CVVZ), kde jsme se účastnili rituálu, který byl připraven pro všechny účastníky (několik stovek lidí), kteří se povětšinou neznali a mimo toho, že všichni pracovali s dětmi, neměli mnoho společného. Převládal pocit divnosti a žádná tajemná atmosféra se nekonala. Další asociací byl název hudebního klubu v Liberci, který svou propagací působil spíš agresivně než obřadně. A tak mi trvalo velmi dlouho, než jsem objevila nějakou pozitivní konotaci, která by se mnou rezonovala. Nejvíce k tomu přispěla waldorfská školka, kam chodil náš nejstarší syn, kde se na domácí rodinné rituály ptali už v přijímacím dotazníku. Od té doby uběhlo sedm let a ve mně se slovo rituál usadilo ve významu zastavit se, nechat doznít uplynulé zážitky, přijmout je a otevřít se těm novým. Při těch osobních se u mne málokdy děje něco zásadního mimo můj vnitřní svět, ale čím jsem starší (nebo čím více mám dětí:)), tím více vnímám, že schopnost vytvářet a prožívat rituály je dědictví našich předků, možná až evoluční nezbytnost, kterou má smysl křísit a pěstovat.

Zpětně vzpomínám kolik krásných rituálů a tradic jsme si přirozeně předávali v turisťáku, ve kterém jsem vyrůstala. Jsem vděčná za to pouto, které mne spojuje s lidmi, kteří vědí co je MAKRELA, umí zazpívat VEČERKU, prožili, když se se zatajeným dechem sledovala Mňamková svíčka, nebo zapaloval slavnostní oheň ze 4 světových stran… Dává to pocit sounáležitosti nebo menší vykořeněnosti, kterou ty naše Sudety trošku čpí.

A tak mám potřebu shrnout, kde všude lze malé rituály hledat a čím se nechávám já inspirovat. Pomáhám si následujícími otázkami:

Jak vítáte děti v novém školním roce?

Měla jsem velký zážitek ze slavnosti, kterou uspořádali učitelé a rodiče pro walorfské prvňáčky. Paní učitelky pronesly milá slova k dětem i rodičům. Daly si záležet na tom, aby každý z dětí měl tu minutku slávy, kdy se přečte jeho jméno. Druháčci je dovedli do třídy a jejich třídní paní učitelka každému z nich předala klíč od poznání. Malou dopolední slavnost zakončily svačinou z dobrot od rodičů.

Ve svobodné škole Ronja, kam chodí naši kluci, děti začínaly dobrodružnou hrou, kde se na konci zapisovaly do školní knihy u svíčky ve sklepení.

Když jste na domácím vzdělávání a zároveň nejste totální unschooleři, tak možná přemýšlíte, jak takovou malou oslavu nového školního roku uspořádat (a je jedno, jestli do bude 1. 9. nebo 15. 9. nebo 1.10.:)). Myslím, že je super, že to můžete udělat přesně tak, jak ocení vaše konkrétní dítě. Někdo zavede tradici výletu na nějaké místo, vystoupáte na horu nebo 1. 9. se hodí i instituce, které budou prázdné, když se většina dětí vítá ve škole. Někdo jiný připraví stopovačku, zajde do cukrárny,… Některé děti nejvíc potěší nějaký školní atribut. Váháte, co by to mohlo být, když aktovku ani penál neužijete? My jsme vybrali pastelkovník na
24 silných pastelek, ale klidně by to mohl být batoh na výlety, nová kniha, která volá k poznávání, hodinky, … cokoli, co máte spojené se vzděláváním, životem, novými podněty.

 

Čím začínáte a končíte každý den?

Ráno je čas, kdy se pokaždé znovu narodíme. Někdo vyskočí z postele a vrhá se do života, jiný přetrpí čas do snídaně (kávy či ještě déle) v módu automatického pilota. Když se během rána (dopoledne) scházíme ve školách, klubech, v práci… tak i naše vztahy jakoby vznikaly znovu a mám zkušenost, že velmi záleží na tom, jak se pozdravíme, přivítáme…

Když jsem učila na gymnáziu, tak takovým rituálem bylo, že ten kdo přišel první do kabinetu, uvařil čaj do veliké konvice. Ten teplý čaj ve studené budově bylo každodenní vřelé přijetí.

Jak jsme se vítali s dětmi ve školce pomocí padáku, si můžete přečíst zde. S předškoláky jsme měli místo padáku lano a začínali jsme pokřikem, podobným jaký mají družiny ve skautu, turisťáku či jiném kroužku.

U starších dětí může mít velký význam komunitní kruh, který skrze otázky, hry a jiné aktivity umožňuje rozvoj vztahů, vytváření soudržnosti, pocitu sounáležitosti a přijetí pro každého.

Ve svobodné škole Ronja, kam chodí naši kluci, je součástí výběr z aktivit, které ten den budou probíhat.

Jsou školy, kde se ráno začíná společnou písní, modlitbou, cvičením… nakonec je konkrétní forma to míň důležité, spíš jde o to, zda jsme si schopni v tu chvíli předat zprávu: „Všichni jste tu vítáni, zkusíme se naladit na dnešní společně strávený čas.“

Pozoruji, že začínat dny nám docela jde. Ale jak to máte s konci? Máte čas se zastavit a zhodnotit, co se Vám povedlo, rozloučit se? Při Školách na zkoušku, které probíhaly v Hraběcí, si každé dítě vybarvilo, kterým oblastem se věnovalo. Starší děti by si mohly zapsat, co za ten den stihly, odškrtat seznam,… Když jsme se věnovali emocím, tak jsme kolem oběda měly čas zastavit se a říci si, jakou máme náladu a jak se máme. Budu ráda za Vaši inspiraci.

Jak slavíte narozeniny dětí?

Při oslavě narozenin ve waldorfských školkách a školách se děti stávají králi a královnami. Nasadí si narozeninovou korunu, učitel jim vypráví jejich příběh (napsaný od rodičů), případně si prohlédnou fotky a dostanou malý dárek zabalený v hedvábných papírech v počtu podle toho, kolik je dětem let. Společně s ostatními dětmi si pak pochutnají na dortech od maminek či tatínků.

Dárky často vyrábí učitelé, a tak do nich ukládají trochu své energie a náklonosti k dětem. Mají pak úplně jinou hodnotu než kupované hračky a u nás jsou schované v krabicích, co mají děti na poklady.

Čím si připomínáte důležité svátky v roce? Jak vnímáte plynutí koloběhu roku?

I vnímat koloběh roku nás naučila waldorfská školkaJ. Zamilovali jsme si Michaelskou slavnost s drakem, Martinskou s vojákem na bílém koni, Adventní spirálu, Vynášení zimy s Moranou, Svatojánskou s kouzelnými bylinami.

I přestože máme doma slavnosti rádi, tak nemám pocit, že by nutně muselo jít o velkou událost. Přijde mi, že podzim lze oslavit štrůdlem z padaných jablek a bramborami pečenými v ohýnku. Přicházející zima láká zapalovat svíce, vařit kořeněné nápoje, vyrábět krmítka pro ptáky. Jaro se dá oslavit bosou chůzí, smočením nohou v ledovém potoku, úklidem a vytřízením nepotřebných věcí. Léto je pro mne časem spaní venku, ve stanu, v týpí, dobou sbírání plodů v lese, pochutnávání si na zmrzlině, ponořením se do vod a dobytím vrcholů. i v těchto drobnostech lze nalézt zastavení, doznívání, přijetí, rozhlédnutí do budoucna, stačí se naučit tu obrovsky těžkou věc – žít v přítomnosti:).    

 

Oslavujete nově nabyté znalosti a dovednosti?

Vždycky jsem měla pocit, že by bylo lepší slavit nově nabyté dovednosti než nějaké datum v kalendáři, které říká, že jsem se před zhruba x krát 365 dny narodila. A nakonec každý můj úspěch jako by dosažením cíle ztratil na hodnotě. Až teď mi dochází, že když vynecháme tu oslavu, nezastavíme se, abychom prožili radost, zbyde nám z života jen pocit velké dřiny. A možná tou bagatelizací svých úspěchů si budeme připadat, že nejsme dost dobří a že se nám nic nedaří.

A tak bych chtěla motivovat k tomu, abychom slavili i drobnosti, které se nám podaří. Možná Vám přijde úsměvné a zbytečné kreslit, vybarvovat nějaké obrázky poznání, „dobývat kóty“ map učebního pokroku. Třeba podobně jako já cítíte potřebu se vymezovat vůči známkám, odměňování, pochvalám, vysvědčení v klasické podobě,… ale nějak mi postupem času přijde důležité, občas se s dětmi zastavit a dát jim prostor, aby si sami řekly „WOW, já jsem byl takhle malej a vůbec jsem ještě neuměl to, co umím teď. To je super! Můžu díky tomu dělat…“ Dost přirozeně se nám to daří u prohlížení fotek. Budu ráda, za vaše tipy a nápady.

Přeci jenom se ještě zastavím u předávání vysvědčení v té obvyklé podobě, jak ho známe a jednomu paradoxu, který úplně nechápu. Většina klasických základních škol, motivuje děti k výkonům známkami, přikládá obrovskou váhu číslu napsanému za žákovskou prací a málem fatální tomu, co se dostane na papír s českým znakem. A tenhle posvátný dokument jsou při pololetním vysvědčení schopni předávat jako rychlovku před obědem. Zažila jsem dokonce předávání na chodbě u šatních skříněk. Bizár. Nijak nelobuju za glorifikaci známek, právě naopak, ale i tak si myslím, že dát dětem prostor zastavit se a uvědomit si, že se někam posunuly, je fajn a udělat si k tomu malou oslavu nemusí být vůbec na škodu.

 

Jak se vám daří naplňovat své potřeby?

Novinové články zmiňují, že až 80 % učitelů má nakročeno k syndromu vyhoření. Podle hesla, že vyhořet může jen ten, kdo předtím hořel, je zřejmé nakolik učitelské nadšení může převálcovat nějaký pud sebezáchovy. Smysluplná práce s dětmi, mladými lidmi je náročná, ale i opojná a tak se velmi lehce stane, že se zapomeneme hlídat, jestli nejsme příliš unavení, zda správně jíme, pijeme, máme prostor se dobýt v přírodě či při sportu, … jestli naše blízké vztahy jsou naplněné,… zda vnímáme hodnotu svojí práce a dokážeme si říci o pomoc, když už nemůžeme…

A tady je právě prostor pro malý rituál. Kdysi jsem četla o nějakém čaji (směsi bylin) proti syndromu vyhoření. Složení si nepamatuju (asi nějaká meduňka a spol.), protože už při čtení návodu mi bylo jasné, že nejdůležitější na tom je ta chvíle zastavení se, když se louhuje bylinný čaj a pak jeho poklidné popíjení:). Máte nějaký tip, jak se během dne (týdne) zastavit, naladit s na sebe a přijít na to, co Vaše tělo i duše potřebuje?

 

Nacházíte čas reflexi vlastní práce?

Mám ráda slovo reflexe, na rozdíl od chudáka kritiky nemá ještě negativní nádech. Často mám u sebereflexe problém, že velmi snadno přebírá otěže hyperkritický posuzovatel možná i celá komise:). Taky se Vám to děje? Učím se vyhodnocovat svoji práci s laskavostí a nadhledem, kterou jsem schopná dávat svým žákům, dětem. Stejně tak jako se malé dítě bez zvednutí se po pádu nenaučí chodit, tak ani my dospělí se neposuneme, když nepřekonáme svá upadnutí.

Prakticky držím reflexe programů a jejich realizace v hlavě, zatím to funguje, ale říkám si, jestli mi to zbytečně nebere kapacitu, a tak hledám způsob, jak si ulevit. Mám v plánu zavést si rituál a každý týden si najít čas zastavit se, poznamenat si co se povedlo, přemýšlet nad tím, co se nepovedlo a naplánovat, co mě čeká další týden. Uvítám sdílení, co komu funguje?

 Krásnou zbylou polovinu prázdnin přeje Karolina