Jak to měla s vnitřní motivací malá a i trošku větší Karolina?
Během času, kdy připravuji kurz Výzvy vnitřní motivace, se sama zamýšlím nad tím, jak moji vnitřní motivaci podporovali nebo naopak tlumili moji učitelé. Dostala jsem do života dar hledat si svoji cestu, a tak jsem už jako velmi malé dítě cítila často nesoulad mezi tím, jak to je a jak by to mělo správně být. Díky tomu se nepodařilo mojí paní učitelce v první a druhé třídě úplně zabít mojí vnitřní motivaci, přestože jsem přesvědčená, že se paní Mrkvičková (nebojte, jméno bylo změněno) narodila v řecké Spartě a milovala řád a disciplínu. Byla velmi vnímavá k tomu, kdo s kým nechce sedět a hned dotyčné seskupila. Naučila nás sedět nehnutě s rukama za opěradlem židle. Dokázala rozvíjet talenty svých žáků citlivými větami, že dvojkou z hudebky nebude kazit vysvědčení. Pravděpodobně každá další vyučující by byla hvězda, ale ta naše z třetí a čtvrté třídy opravdu byla. Nejsilnější zážitek, který s ní mám spojený byla společná kresba moře s živočichy. Každý ze třídy nakreslil jedno