Nejlepší hry z lesních školek – recenze knihy

Také máte potřebu neustále hledat a objevovat nové zdroje nápadů pro práci z dětmi? Možná vám můj další článek poradí, jestli je potřeba si do knihovničky přidat i knihu Nejlepší hry z lesních školek, kterou editovali Tereza Valkounová (z Asociace Lesních mateřských školek) a Petr Daniš (ředitel vzdělávacího centra Tereza, propagátor svobodné hry a pobytu venku).

Editoři oslovili průvodce lesních mateřských školek a klubů a sesbírali ověřené hry (resp. hravé aktivity), které by dětem mohly pomoci v objevování přírody. Zároveň představují i příběh šesti lesních školek.

V úvodu autoři vysvětlují, co je vedlo k napsání knihy. Jak se změnil životní styl dětí a proč si děti potřebují hrát v přírodním prostředí. (Podrobněji o tom píše Petr Daniš v publikaci Děti venku v přírodě: ohrožený druh?). Kladli si za cíl, aby kniha dobře posloužila, jak profesionálům (učitelům a lektorům), tak rodičům.

Podařilo se jim velmi jasně a stručně popsat pět rad, jak se na hry připravit (Dobrovolnost her, Naslouchání potřebám dětí, Nechávání průběhu hry na dětech, Výzvy a bezpečnost, Být vzorem.) Zejména oceňuji, jak jednoduše vyjádřili radu, abychom v rolích průvodců naslouchali dětským potřebám, komunikovali s nimi s respektem, vnímali, že potřebují běhat, křičet, blbnout, lézt na stromy atd. a abychom zároveň vytvořili bezpečné a dostatečně široké hranice pro jejich výzvy a aktivity.

Pro mne je kniha nejcennější díky představení sedmi herních principů od Davida Sobela (kniha Childhood and Nature), editoři si je vzali na pomoc při rozdělení her do sedmi oddílů – Dobrodružství, Fantazie představivost, Zvířecí spojenci, Mapy a cestičky, Malé světy, Zvláštní místa, Lovci a sběrači. Každý oddíl má svůj úvod, který nastiňuje, co je u tohoto typu her zajímavé a důležité.

U každé hry jsou uvedeny základní charakteristiky (věk a počet dětí, pomůcky, roční doba, místo a co aktivita rozvíjí) a dále pět odstavců, které popisují, které aspekty jsou důležité z pozice průvodce, jak vtáhnout do hry děti, samotný popis hry, upozornění na možné komplikace a shrnutí toho nejdůležitějšího přínosu hry.

Editoři již v úvodu píší, že chtějí inspirovat, ukázat, jak děti rozehrát, jak vytvořit vhodné prostředí, zajistit potřebné pomůcky, nastolit správnou atmosféru a že rozhodně není potřeba, aby hry probíhaly tak, jak je to popsané v knize. A to je přesně to, co mi přijde na knize přínosné. Není to kartotéka her, které vytáhnete a bezmyšlenkovitě přehrajete, naopak je to kniha, která vás učí, jak o hrách (nejen v přírodě) přemýšlet. Podle mne je to velké plus té knihy, ale zároveň by někdo mohl být zklamaný, že většinou je potřeba hru si upravit pro vlastní podmínky.

I přesto, že se mi moc líbí rozdělení podle Davida Sobela, tak u některých her je to lehce křečovité. Trošku rušivé je, že každá hra je popsána jiným stylem a různí přispěvovatelé se chopili jednotlivých odstavců (dospělí, děti, popis, pozor, shrnutí) odlišně. Mimo her je tam i poměrně dost aktivit na pozorování přírody.

Graficky působí kniha na první pohled hezky, obsahuje drobné ilustrace, krásné fotografie Justiny Danišové, barevné odlišení úvodu ke kapitolám a příběhů lesních školek. Grafické prvky jsou poměrně výrazné a mne mírně ruší při orientaci v knize.

Celkově bych rozhodně knihu doporučila do každé „průvodcovské“ knihovny v lesní školce, zejména pro začínající průvodce může být velmi inspirativní.

Jste-li léty ostřílení lektoři a průvodci, tak pravděpodobně příliš nových aktivit neobjevíte, ale rozhodně stojí za to knihu si přečíst. Díky snaze dát hrám v přírodě nějaký rámec, přináší nové podněty pro inspiraci a přemýšlení o hrách.

Budu ráda, když mi napíšete, zda Vám recenze pomohla. 

Pěkné skoro podzimní dny při hrách venku přeje Karolina

P. S.: Příště se můžete těšit na recenzi knihy Hry z lesní škol(k)y od Jane Worroll a Petera Houghton z britského prostředí (nakladatelství Kazda).