„Domácí“ mazlíček do lesa

O domácího mazlíčka je potřeba se starat – dávat mu najíst, pečovat o jeho domeček a pelíšek, ale také mu věnovat čas a třeba i si pro něj připravit nějakou zábavu.

Ne vždy lze mít ve školce králíka, morče nebo kozu a už vůbec špatně se je bere s sebou do lesa. Ale protože děti z lesních školek jsou v lese doma, tak si aspoň na to, že mají „domácího mazlíčka“ můžou zahrát.

My jsme měli hrabáče a hraboše, byli namalovaní akrylovými barvami na větší kameny a bydleli na Hrabáčím a Hraboším místě. Když jsme si je tam přinesli poprvé, našli jsme jim noru, kde by mohli bydlet. Hraboše jsme zahrabali do díry vykopané pod stromem, kterou jsme ještě přikryli šiškami. Hrabáčovi děti postavily domeček. 

Nejdřív pokaždé, později alespoň jednou za čas, jsme naše domácí mazlíčky zkontrolovali. Vyndali jsme je z domečků a třeba se s námi nasvačili nebo jsme připravili „svačinu“ či jiné překvapení my jim. 

Doporučujeme zvířátka schovat opravdu dobře a nenápadně, aby nelákali kolemjdoucí – mohli by je něčím špatným nakrmit nebo dokonce odvést, což se nám bohužel také stalo.

Mimo hry na pečování o domácího mazlíčka má tahle aktivita ještě kouzlo ve sdílení společného tajemství a rozvíjí i vnímání prostoru, kdy si děti musí zapamatovat místo, kam zvířátko schovaly.

Dnešní šedivé odpoledne je akorát stvořené pro namalování mazlíčka na kámen a s blížícím jarem přijde čím dál více dnů, které budou ideální pro jeho „ustájení“ v lesním domečku, kotečku či chlívečku:).

Chovu kamenných mazlíků zdar