Škola na zkoušku v HRAběcí I - VESMÍR

V následujícím článku si můžete přečíst, jak probíhal první den naší Školy na zkoušku a jako bonus přidávám i své pedagogické myšlenkové pochody, abyste mohli pod pokličku nahlédnout úplně.

Chtěli jsme připravit den, který by se co nejvíce blížil běžnému dni v plánované HRAběcí škole, ale jsme si vědomi, že to plně na sto procent zprostředkovat nejde. Nešlo počítat se sehranou skupinkou dětí a průvodců, které se znají navzájem, jejich společná práce se odehrává v nějaké návaznosti a ve známém prostředí, ale i tak doufáme, že naše záměry byly jasné.

Začali jsme komunitním kruhem, který uváděl naši společnou činnost, představili jsme se si navzájem a řekli, co nás ten den čeká.

Ve škole by komunitní kruh měl sloužit i pro možnost dětí říci, co je zrovna trápí nebo zajímá, tak aby průvodce mohl co nejlépe reagovat na jejich potřeby. Zároveň se zde i dají řešit případné problémy nebo výzvy, které před dětmi stojí. V rámci vytváření bezpečného prostředí, používáme pro komunikaci skřítka Aurela, který může dětem ulehčovat sdílet své názory, postřehy i pocity.

Průvodce v kruhu nabídne dětem, že mají možnost se připojit k řízenému programu, který má pro ně připravený on, nebo si samostatně pracovat na nějakém svém projektu nebo na „úkolech“ k probíranému (resp. prožívanému) tématu.

Společný program začal evokační aktivitou, která měla za cíl zjistit, co děti vědí o vesmíru a zároveň se i naladit na dané téma. Lehli jsme si na zem, pustili si „zvuky planet“ a já jsem poprosila děti, aby mi říkaly, co v tom vesmíru vidí. A tak padaly pojmy, které znají (planety, hvězdy, rakety, …), ale i se nechávaly unášet fantazií směrem k ufonům a létajícím talířům.

Pak jsme si z košíčku každý vzali jeden předmět a zkoušeli, co se stane, když ho pustíme. Všem nám spadnul na zem a některé děti už i znaly pojem gravitace.

Je pro mě důležité ptát se na otázky tak, aby se mohly zapojit všichni, ne jen Ti, kteří znají odpověď. Proto se ptám na to, co vidíme, co se děje a nikoli právě jen na pojem (gravitace). Můžeme tak i lépe dojít k obecnějšímu pojmu síla, který je pro danou věkovou kategorii lépe uchopitelný.

My si v HRAběcí rádi hrajeme a pro mě osobně je hra jeden z nejdůležitějších prostředků pro učení. Proto jsme si všichni představili, že jsme rakety a létali jsme na různé planety Sluneční soustavy. Máme všechny planety namalované v odpovídajícím poměru, ty byly rozprostřené po místnosti, já jsem říkala indicie (vlastnosti, název, vzhled), které pomáhaly odhadnout, co to asi bude za planetu. Pak jsme si odpočítávali start (mj. trénink řady čísel říkaný pozpátku), tedy všechny děti dostaly prostor, aby si našly tu planetu, která by to mohla být, a při slově start na ni běžely.

Potom jsme přiřadili k planetám názvy a to tak, že to zvládali dělat i ti, kteří neumí číst a neznají písmenka. Pracovali jsme s podobností tvarů písmen apod.

Pokud by s námi někdo nechtěl pracovat dohromady, tak byly připravené další aktivity, které by mohly děti dělat. Učit se psát (slovo Vesmír, názvy planet,… , počítat (číslo 8), rozlišovat tělesa (koule, …), anebo si mohly vyrobit raketu.

Většina dětí si po společné aktivitě, vybrala, že si vyrobí raketu (trénovaly stříhání, grafomotoriku, apod.). S těmi, co si nechtěli vyrábět nebo byli rychle hotoví, jsme psali, počítali, řadili planety podle toho, jak jsou vzdáleny od Slunce. A s vyrobenými planetami jsme hráli opět hru, kdo doletí na správnou planetu a byl tu opět prostor pro volnou hru a fantazii, tak abychom se mohli např. na Zemi nasvačit na Marsu zamávat marťanům apod.

Právě možnost svobodné volby činností a individuální přístup se nejhůře prezentuje na programu otevřeném pro veřejnost, kde se všichni neznáme, tak ani průvodce neví, k čemu konkrétní dítě tíhne a co jej zajímá. Ale pro školu je právě tahle myšlenka ta zásadní, že děti budou mít na výběr, zda se připojí k řízené činnosti vedené průvodcem nebo si zvolí jinou smysluplnou činnost. Ve chvílích, kdy průvodce nepracuje společně s větší skupinkou, má mít funkci takového animátora činností dětí. Pozoruje, co je zajímá, dává jim prostor, aby se nechaly vést vnitřní motivací, rozvádí jejich nápady, inspiruje je, … ale třeba i v oblastech, které jsou pro ně „těžší“ je učí kompenzovat své nedostatky a motivuje je, aby se nebály překonávat překážky. Reaguje na jejich potřeby (např. i dostatek pohybu), vytváří úkoly, tak aby byly gradované a všechny děti našly svoji úroveň. Tentokrát jsme např. nevyužili Montessori trojdílné kartičky na planety, u kterých je potřeba umět číst, také by šlo pracovat s průměry planet a vzdálenostmi od Slunce atd.

Chtěli bychom dětem dávat svobodu ve volbě aktivit, ale zároveň si myslíme, že by měly přebírat i zodpovědnost za svoje vzdělání. A protože pro každé dítě v ČR jsou závazné výstupy z Rámcových vzdělávacích programů (resp. ze Školních vzdělávacích programů kmenových škol), tak budeme dětem pomáhat vytvářet si individuální plány učení a plnit si aktivity, které budou vést k naplnění cílů těch plánů.

Po svačině jsme si vyrobili měsíční písek z mouky, škrobu a oleje. A zkoušeli jsme do něj dělat krátery, tak že jsme pouštěli „meteority“ na jeho povrch. Pak jsme se vydali ven na zahradu a do přilehlého lesa.

Tentokrát bylo hlavním cílem pobytu venku si odpočinout od té „práce“, kterou jsme zvládli dopoledne, přeci jenom jsme tu měli samé školkové děti. Ale i tak se mimoděk dělo spoustu věcí, které jsou pro nás důležité. Rozvíjeli jsme hrubou motoriku běháním po lese, chozením po padlém stromě, ale i házením míčků na měsíc. Zároveň jsme objevovali, co vykouzlil mráz a hlína na sezónním potůčku. A také Hrabáči, kteří pravidelně navštěvují náš komunitní klub, rozehráli volnou hru na téma lodi právě na tom padlém stromu.

Po obědě přišel na řadu výlet do Sluneční soustavy. Prostřednictvím promítání záběrů z vesmíru, jsme se proletěli od Slunce, přes Merkur, Venuši, Zemi, Mars, Jupiter, Saturn, Uran až po Neptun. Po tomhle vydařeném výletě jsme se rozloučili.

Promítání záběrů planet mělo mimo zážitku ze samotného videa být i takovou reflexí celého dne, některé děti už uměly pojmenovat planety, všechny poznaly Zemi, a tímto způsobem jsem i já jako pedagog získala zpětnou vazbu, aniž bych se musela ptát. Ono stejně není cílem, aby se všechny děti naučily všechny planety Sluneční soustavy, jejich pořadí, případně vlastnosti. Spíše skrze téma, které děti zajímá, zdokonalujeme dovednosti a kompetence, které jsou užitečné v běžném životě. Tím, že jde o dlouhodobé procesy, tak se opět hůře ukazují při jednom dni Školy na zkoušku.

Nakonec jsme se sesedli v kroužku a já jsem dětem rozdala obrázky s vesmírnou tématikou – větší děti by je měly použít jako záznam toho, co ten den udělaly, menší děti si je můžou třeba jen vybarvit na památku. Skrze výše zmíněné plány, a zároveň přes jednoduché záznamy činností, bychom chtěli děti vést k organizaci vlastní práce. A co se ve škole naučíš, v budoucích povoláních jako když najdeš.

Teď už se můžete těšit na reportáž z další Školy na zkoušku, která proběhne v úterý 6. 3., nebo se rovnou přijďte podívat. 

Za fotky tentokrát děkujeme Kateřině Beranové.

Karolina z HRAběcí