Hejného matematika - základní principy

Hejného přístup k výuce matematiky je komplexnější, nesnaží se děti „pouze“ naučit počítat, ale dává jim možnost samostatně myslet, objevovat matematické principy, řešit úlohy na své úrovni atd. Zároveň je učí spolupracovat, pomáhat si při výuce, umožňuje jim učit se od sebe navzájem. Pro celou koncepci je typické využití pomůcek, pohybu, různých souvislostí a tedy zapojení více smyslů a aktivity dětí do učení.

Na stránkách www.h-mat.cz je popsána teorie k této metodě, nabídka kurzů, zároveň jsou internetu dostupné i inspirativní rozhovory s panem prof. M. Hejným. Ze své zkušenosti mohu velmi doporučit metodické příručky pro učitele, které jsou vytvořeny k řadě učebnic od nakladatelství Fraus, vše je tam velmi hezky popsáno a doplněno aktivitami.

Tady uvádím jen velmi stručně 12 základních principů Hejného matematiky.

 

Principy Hejného matematiky

Upraveno dle: https://www.h-mat.cz/principy

1. Budování schémat – tj. představ v hlavě, které umožňují počítat, rozumět matematickým pojmům a principům.

2. Práce v prostředích – tj. známé situace, ve kterých se postupně objevují složitější úlohy, umožňují dětem experimentovat.

3. Prolínání témat – tj. používání „komplexnějších“ úloh, aktivit, tak aby se dovednosti a znalosti udržovaly neustále „živé“.

4. Rozvoj osobnosti – podpora samostatného uvažování dětí, proto učitel ve výuce nepředává hotové poznatky, ale učí děti především argumentovat, diskutovat a vyhodnocovat.

5. Skutečná motivace – Když „nevím“ a „chci vědět“ - úlohy postaveny tak, aby jejich řešení děti bavilo, radost z vlastního úspěch.

6. Reálné zkušenosti – využíváme vlastní zkušenost dítěte.

7. Radost z matematiky – ta nejúčinnější motivace přichází z dětského pocitu úspěchu, z jeho upřímné radosti, jak dobře vyřešilo přiměřeně náročný úkol.

8. Vlastní poznatek - má větší váhu než ten převzatý.

9. Role učitele – průvodce a moderátor diskusí.

10. Práce s chybou – využíváme ji jako prostředek k učení. Podporujeme děti, aby si chyby našly samy, a učíme je vysvětlovat, proč chybu udělaly.

11. Přiměřené výzvy – úlohy všech obtížností, gradované úlohy.

12. Podpora spolupráce – děti pracují ve skupinkách, po dvojicích nebo i samostatně, každý žák je tak schopen říci, jak k výsledku došel, a umí to vysvětlit i druhým, výsledek se rodí na základě spolupráce.