HRAběcí škola na zkoušku 2. díl (říjen)
Škola
na zkoušku
Den
stromů
Je
říjen. Počasí ještě láká být venku, stromy barví svoje
listí, poutají na sebe pozornost. A tak jsme na říjnové Škole
na zkoušku trošku oslavili. Den stromů, který připadá na 20.
října.
Tentokrát
se k nám přidaly i starší děti (2 druháci a jedna prvňačka),
díky tomu jsme si vyzkoušeli, jak by u nás vypadalo učení v
heterogenní skupině.
Začali
jsme hrabáčím pokřikem a stromovou rozcvičkou – třeseme se
jako osiky (vytřepeme všechny části těla), proudí v nás míza
(na zimu se schová do kmene a kořenů – dřepneme si, na jaře
vystoupá až k nejtenčím větvičkám až se na nich objeví
lístečky – stoupneme si na špičky a natáhneme ruce i s prsty),
v dlaních nám vyroste jablíčko (třeme ruce, aby se zahřály,
složíme dlaně do sebe, tak aby vzniklo jablko, pak jej ještě
vyleštíme na vánoční stůl), nakonec si zahrajeme na javorové
nosy (okřídlené dvounažky, točíme se a snažíme doletět co
nejdál).
Letos
máme štěstí na velmi teplý říjen, a tak není tolik potřeba
zahřívacích aktivit, mimo zahřátí dětem stromová rozcvička
umožní i dostat ze sebe přebytečné pnutí a naladit se tak na
další aktivity.
Pokračujeme
hrou, při které počítáme. Nejprve se seřadíme od nejmladšího
po nejstaršího a v tomto pořadí si děti vybírají kartičku, na
které je buď nakreslený určitý počet teček, lístečků, …
nebo pro starší děti tu jsou i příklady. Děti jdou pak do lesa
hledat číslici, která odpovídá počtu nebo výsledku, ke kterému
došly. Číslice je napsaná na obálce. Uvnitř ní naleznou
kartičku se stromem. Většina stromů je tu dvakrát, a tak děti
mají za úkol najít kamaráda, který má stejný strom jako oni.
Hra
je připravená tak, aby děti počítaly na své úrovni (později
by šla využít gradace početních úloh) a zároveň pak vytvářejí
dvojice, které jsou vyrovnané, tak aby mohly vzájemně
spolupracovat při dalším úkolu. Dvojice
pak dostávají za úkol najít v okolí strom, který mají na
obrázku. Až ho naleznou, tak mají posbírat co nejvíce přírodnin
z něj a z nich postavit název stromu, který mají napsaný na
kartičce.
Děti
mají možnost spolupracovat na úkolu, který by pro ně samotné
byl třeba obtížnější, učí se od sebe navzájem. Zároveň
pracují přímo s přírodninami, poznávají stromy v jejich
reálném prostředí, a tak mohou lépe vnímat, jak který strom
vypadá.
Již
během sestavování nápisů si mohou děti u Hrocha (mužský
element v našem komunitním klubu) uříznout placku z větve,
kterou mohou později použít uvnitř k další aktivitě. Je
pro nás důležité, aby se děti setkávaly i s muži a zároveň
si mohly vyzkoušet fyzickou práci či řemeslnou zručnost.
Než
si 11 dětí uřízne svou placku, tak to přeci jenom chvilku trvá,
a tak mají mezi tím možnost házet šišky do třech kyblíků,
které jsou postavené za sebou tak, aby se mohly postupně
zlepšovat. Většina
dětí se do házení šišek vrhla s nadšením, ukázalo se, že tu
máme skryté talenty. I když házení šišek uvolňuje ruku nejen
v ramenním kloubu, což je prima pro uvolnění celé ruky pro
psaní, tak zároveň je úplně v pořádku, když některé děti
se nezapojí a využijí čas k volné hře, rytí do písku,
běhání, … mají možnost si oddychnout, vypnout a později zas
budou schopné se přidat.
Když
mají všichni uříznutou placku, jdeme dovnitř, nasvačíme se a
výborným koláčem v břiše se sejdeme u elipsy. Zkusíme si
zahrát variaci hry Šly tři opice do porodnice…, kdy se postupně
plácáme v kolečku do rukou, ale říkáme při tom: Šli
tři medvědi na med, ale nevědí, na jaký strom vylezli, to nám
povíš právě ty… a ten, kdo je plácnutý říká název stromu
… Nacvičujeme
koordinaci rukou, schopnost vnímat toho druhého, rytmus…
Pak
máme na elipse připravené mističky s různými přírodninami,
které nám mají pomoci odpovědět na otázku: Jaký význam mají
stromy… Otázka
je vlastně koncipovaná jako problémová úloha, tím, že mají
děti před sebou jakési indicie, mohou se zapojit všichni a
odhadovat správné odpovědi. Pokud bych otázku položila „na
sucho“, tak se zapojí pouze děti, které buď znají odpověď,
nebo si myslí, že ji znají. Ale takhle se dostaneme i k významům,
které mohou být pro tuto věkovou kategorii abstraktnější –
kyslík, lapání prachu, rozkladné procesy atd.
Následuje
blok volných činností, kdy si děti mohou vybrat, čemu se budou
věnovat. Mohou
hrát ve dvojici hru se stromy a jablíčky. Hází kostkou a podle
toho, jaký počet hodí, tolik jablíček si dají na strom.
Střídají se, ten, který první zaplní strom, vyhrává. Pomocí
této hry trénují počítání do šesti. Při počítání děti
manipulují s jablíčky, a tak dochází k lepšímu fixování
jednotlivých čísel (resp. počtu).
Počítací
stromová puzzle: Na stromě, který slouží jako podložka, jsou v
jednotlivých políčkách napsána čísla, mladší děti si mohou
vybrat variantu, kde hledají správný počet teček. Starší děti
už mohou trénovat sčítání, odčítání, případně násobení
a hledají správný výsledek. Jednotlivé
části stromů mají různý tvar, a tak si mohou děti samy
kontrolovat, zda počítají správně. Těžší příklady jsou
napsány na výrazně jiných tvarech tak, aby děti zažily úspěch
ze správně poskládaného stromu a třeba je to navnadilo k tomu
spočítat i těžší příklad. Zároveň k těmto příkladů může
směřovat interakce s průvodcem, který přijde na konci práci
zkontrolovat.
K
další aktivitě jsme využili „knihu“ Strom od Katarzyny
Bajerowicz, je to spíš takové veliké puzzle, ze kterého se
poskládá strom, který je plný zvířat. Děti
nejprve trénují logické myšlení, vnímání prostoru při
skládání puzzle. Následně se dá strom využít k odpovídání
na otázky podobné té z elipsy nebo můžeme hrát postřehovou
hru, kdo dřív najde nějaké zvíře apod.
Ve
vedlejší místnosti byly připraveny listy a papíry na frotáž
listů, která ideálně zachycuje listovou žilnatinu a my si pak
můžeme povídat o tom, k čemu je dobrá a na co ji listy mají. Dále
mohly děti využít uříznutou placku. Pomocí fixů se pokusit
vybarvit jednotlivé letokruhy a zjistit tak, jak byl starý strom,
ze kterého jsme placku uřízli.
Děti
vnímají, že na řezech stromů jsou čáry a informaci o tom, že
se dá podle toho zjistit, jak jsou stromy staré, většinou vědí.
Samotné počítání i za pomocí vybarvování je pro ně
složitější, ale i tak se do toho pouštějí a zajímá je
výsledek. Zároveň vznikají krásné ozdobné placky. Na
stolečku u frotáže a počítání (resp. vybarvování) letokruhů
jsou i lupy, aby děti mohly prozkoumat listy i dřevěné placky
dostatečně z blízka.
Blíží
se čas oběda, a tak se scházíme v kroužku, děti dostávají
stromeček s vlascem, na který jdou navlékat korálky a společně
si rekapitulujeme, co jsme dnes zažili a jaké dovednosti jsme
trénovali, případně jakým tématům jsme se věnovali. Za
pohybové aktivity navlékáme bílé korálky, za počítání,
modré, za měsíční téma stromy zelené… a zbývá nám
poslední korálek – červený. Ten ukončí korálkový návlek i
dnešní den na zkoušku.
Červený
korálek znamená, že nás ještě čeká příběh. Protože jsou s
námi i starší děti, tak místo pohádky vyprávím bajku o Buku a
žluně. Žluna
bydlela na buku s ostatními ptáky, které postupně vyštvala,
protože vykotlala celý strom až i ten buk začal usychat… Děti
překvapilo, že to vůbec nemá dobrý konec, ale zapojily se i do
rozhovorů, kým by z příběhu chtěly být.
A
to je tedy úplný konec říjnové Školy na zkoušku, v listopadu
se můžete těšit na takový malý experiment – vyzkoušíme si,
jak by to v naší škole vypadalo, když by děti pracovaly na svých
projektech.
Karolina z HRAběcí
Komentáře
Okomentovat