Listopadová škola na zkoušku

AKTUALIZACEDOPLNĚHO O NAHRÁVKU ČTENÍ POHÁDKY JIŽNÍ LOUKA A DÁLE MATERIÁLY K VYTIŠTĚNÍ PRO DALŠÍ TVOŘENÍ PODLE PŘÍBĚHU.

Na listopadové Škole na zkoušku bylo naplánované vyzkoušet si variantu, kdy by si děti pracovaly na svých projektech. Nejpřirozenější by bylo, kdyby děti jen tak samy přišly, že mají zájem něco dělat, ale protože je všechno jenom na zkoušku, tak nám v tomhle případě chybí kontinuální setkávání, kdy se dá lépe vnímat, co koho zajímá a co přesně by chtěl v tuto chvíli rozvíjet.

Proto jsem jako evokační aktivitu použila příběh Jižní louka ze stejnojmenné knížky od Astrid Lindgrenové, který vypráví o chudých sirotcích Anně a Matyášovi, které se dostanou k sedlákovi. Místo rodičovského objetí a dětských radovánek zažívají jen tvrdou práci a šedivé dny. Sourozenci se těší na zimu, až začnou chodit do školy a konečně se jejich dny promění, ale bohužel žádná výrazná změna nenastane a šedé dny pokračují. Pak se jim ale po cestě ze školy ukáže červený ptáček, který je zavede za branku na Jižní louku, kde panuje jaro, je tu spousta dětí a maminka všech dětí, která pro všechny připraví dostatek jídla.

Poslechněte si pohádku Jižní louka na audionahrávce zde.

V rámci listopadového programu se v naší školce věnujeme emocím, a tak i příběh směřuje k vcítění se do Anny a Matyáše, kteří prožívají rozdílné situace a pocity u sedláka, a pak i v kontrastu na Jižní louce. Zároveň by šlo i navázat na téma smrti, které je v příběhu naznačeno, ale naši Hrabáči ho tam výrazně nevnímali, a tak jsme tímto směrem příběh nerozvíjeli.

A jak to u nás tedy nakonec v tom listopadu vypadalo?

Začali jsme Hrabáčím pokřikem, a pak jsme využili jednu z aktivit, pro vyjádření toho, jak se dneska děti cítí – jakou mají náladu? Kdo má dobrou náladu a je spokojený, drží ruku nahoře, kdo má hodně špatnou, tak se dotkne země a ti ostatní zkouší vyjádřit to, jak se cítí tím, kde se jejich ruka v meziprostoru zastaví.

Tentokrát budeme venku jen chvíli, abychom měli dostatek času na vlastní projekty. Zařazujeme pohybové aktivity, které jsou motivované „dřinou na statku“, cílem je uvolnit přebytečnou energii, abychom se uvnitř pak mohli lépe soustředit na práci, ale i prožitek fyzické aktivity, který dokresluje příběh z knihy – hráli jsme hru na nošení vody, u které se pumpovalo dřepováním, dojili jsme krávu s „petlahvovým vemenem“ a přikutáleli jsme „koláče dřeva“ z lesa.

Po „dřině na statku“ jsme se přesunuli dovnitř a děti se rozdělily podle toho, jakou činnost si vybraly.

Vzniklo tak 5 stanovišt:

První u Hrocha v dílně, kde kluci vyráběli loutku z příběhu a lodičku, se kterou by si mohly hrát děti na Jižní louce.

Druhé, kde děti dostaly k dispozici čtvrtky (A3), obrázky na nálepkách, nůžky a akvarelové pastelky a měly za úkol vytvořit kulisy života na statku či ve škole, a pak prostředí na Jižní louce. Měly za úkol si pomoci barvami a vyjádřit tak rozdíl v tom, jak svět v jednotlivých prostředích Matyášovi a Anně připadal. Obrázky k vytisknutí naleznete na konci článku. Pokud máte dostatek času a děti rádi tvoří, nechte malování kulis na jejich fantazii.

Další skupinka si zahrála na školu a vyrobila si sešit. Měla k dispozici pár listů, kde 8 stránek byly předpřipravené s úkoly na psaní, počítání, grafomotoriku a dalších 8 volných, pro další dotvoření, na které by děti měly náladu. Listy sešitu k vytisknutí naleznete na konci článku.

Jeden hrabáč si vybral, že připraví svačinu. Samotné přípravě předcházelo sepsání ingrediencí, protože mimo samotného „vaření“ tu byla i touha psát.

A poslední stanoviště byla výroba červeného ptáčka a šedé myšky z kartonu, látek, peříček a korálků.

Během samostatné práce jsme se zvládly i nasvačit (asi nějaká maminka všech dětí nám připravila palačinky, děkujeme).

A když se blížil čas oběda, čekalo nás ještě společné vyprávění příběhu.

Pustili jsme si píseň (E. Clapton – Tears in heaven) a děti měly poslouchat, jestli jim ta písnička přijde spíš smutná nebo veselá. Shodli se na tom, že je smutná, a tak jsme s touhle písničkou začali vyprávět příběh o Anně a Matyášovi, kterým umřela maminka a dostali se k sedlákovi na práci.

Ptám se dětí na různé otázky:

Jaký byl život Anny a Matyáše u sedláka?

Jak se tam dostali?

Jak se tam cítili?

Co jim chybělo?

Na co se těšili?

A děti, které kreslily, kulisy nám ukazují, jak to vypadalo u sedláka. Pak se dostaneme k části příběhu, kde Matyáš s Annou začali chodit do školy. Děti, které si vyráběly sešit, nám ho mohou ukázat, pokud chtějí a dostávají i šanci, aby si zahráli na pana učitele a něco nás naučili.

Pak se ptám, jak by se cítili ve škole s takhle přísným panem učitelem.

Je čas ukázat si svačinu, kterou připravila Madlenka a povídáme si o tom, jak se Matyáš cítili, když ostatní děti měly lepší jídlo než byly jejich brambory máčené v láku od sleďů.

Jsme už trošku přesezení, a tak nám přijde vhod písnička Obladi Oblada, při které hrajeme hru, kdy se brodíme sněhem za červeným ptáčkem. Opět se ptám dětí, jaká jim ta písnička přišla.

V příběhu jsme se dostali na Jižní louku. Ukazujeme si druhou část kulis, lodičku, ptáčka, které děti vyráběly a znovu si povídáme, o tom:

Jak se tam Anna s Matyášem cítí?

Co tam můžou dělat?

Chybí jim něco? Mají z něčeho strach?

Proč zavřeli branku v zahradě?
Mohlo by se to stát ve skutečnosti?

Společné vyprávění mělo za cíl jednak si připomenout příběh, pokusit se vžít do dětí, které zažívají různé emoce, ale zároveň i prezentovat všechny výrobky, které děti během dopoledne vyrobily.

Samostatné projekty a práce na nich by pravděpodobně nebyla nikdy otázkou jednoho školního dne, a tak stejným způsobem, jako jsme „ošidili“ začátek tím, že byl dětem příběh přečten doma, tak nebylo během jednoho dne možnost rozvést aktivity i příběh dál, tak aby to opravdu šlo za zájmy dětí… bylo vidět, že některé by stály o to, aby mohly příběh sehrát jako divadlo, jiné by rádi ještě pracovaly na tom, co tvořily… A některé by se přesunuly k něčemu dalšímu a všechny varianty by byly v pořádku, protože by děti rozvíjely přesně to, co by v tu chvíli potřebovaly.

Obrázky ke kulisám k vytištění - Je možné obrázky vytisknout na samolepkový bílý papír. I přestože jim jde hůře samolepky odlepovat, tak následující práce s akvarelovými pastelkami je lepší, protože obrázky nejsou opatlané od lepidla.

Stránky ze sešitu k vytisknutí - v případě, že se Vám s tím chce crcat:), tiskněte oboustraně stránku 1 a ě, pak 3 a 4, 5 a 6, vznikne Vám sešit, který je z první půlky "předepsaný cvičeními" a z druhé půlky prázdný pro volné tvoření. Je prima sešitu dodělat i desky. Po vytištění, stránky přeložte, vložte do sebe a sešijte.