Nejlepší pomůcky – děláme si je sami

Nadpis zní dost samolibě, ale je to pravda. A stejně tak bych věřila i ostatním, kdyby to o svých pomůckách a materiálech tvrdili také. Ty naše nejsou dokonalé, nejsou nejkrásnější, nejrovnější, nejvydyzajnovanější… ani jiné NEJ a i tak jsou nejlepší.

Nejlepší pro nás, protože jsme je vyrobili tak, aby nám vyhovovali. Proto můj článek bude zejména o tom, proč je výhodné vyrábět si pomůcky sami.

První odpovědí na to PROČ? je, protože jsme nároční uživatelé. Zajímá nás materiál, to jak pomůcka vypadá a co je nejtěžší, to jestli jde použít tak, aby se přesně hodila do programu. Doplnila jej, aby téma bylo názornější a aktivity zábavnější. Potřebujeme tedy pomůcky přesně na míru.

A co je pro nás při jejich výrobě důležité?

Materiál

Ve svém přístupu k materiálům nás oslovuje Waldorfská pedagogika, která dává přednost těm přírodním. Nejenom že jsou příjemné na dotek, často voňavé, tak mají i výhodu, že velikosti odpovídá hmotnost. Nestává se tedy, že by si dítě hrálo s příliš velkou hračkou, kterou neovládá, protože velká je zároveň i těžká, a tak ji jednoduše děti neuzvednou na rozdíl od těch plastových. (Jsou ovšem i výjimky – jednu máme doma – ve dvou letech náš synek uvezl kárku plně naloženou dřevem).

Estetika

Pohled na to, zda je nějaká věc krásná, je čistě subjektivní. Pro mě to mimo jiné znamená, že je vidět, že na ten předmět při výrobě sáhla lidská ruku. Ta vložená energie jakoby tam zůstala a je cítit pokaždé, když pomůcku nebo hračku použiju. Podobně i kresba rukou na mě působí živěji než počítačová ilustrace.

Smysl a atraktivita pro děti

Pomůcka může buď sedět na poličce a čekat až někoho zaujme a začne si s ní hrát, anebo se může stát součástí připraveného programu. V ideálním případě tak lze dětem ukázat různé možnosti, jak s pomůckou pracovat a zároveň jim dát  i prostor vymyslet svůj vlastní způsob.

Když připravuju program na celý den, chci, aby jednotlivé aktivity do sebe zapadali jako kousky skládačky a dohromady dávaly větší smysl. Podobně děti, které strávili v Hraběcí delší čas, měly možnost opakovaně se potkávat s různými pohledy na jedno téma nebo s více přístupy, jak se naučit nějakou dovednost. Pokud se aktivita zrovna trefí do senzitivního období pro danou věc, tak si dítě vezme pomůcku i ve chvílích volného hraní a rozvíjí možnosti, co sní lze dělat. Tahle skládaly děti i vlastní skládačku dovedností a znalostí.

Když se vrátím k té potřebě, aby aktivity dohromady dávaly smysl, informace (verbální i obrazové) byly přesné, vše odpovídalo dané věkové kategorii (často i momentálnímu rozpoložení) a zároveň to bylo pro děti atraktivní, tak se hledání vhodných pomůcek dostává na úroveň neřešitelných hlavolamů. Když se to sejde ještě s tím, že často program na další den doděláváte v noci před tím, můžou se DIY pomůcky stát i z nouze ctností. (A to jsem plánovací typ:).

Naše děti vidí, že neustále něco vyrábíme, a tak jedno (8,5 let) chce v dospělosti vyrábět hračky, druhé (5,5 let) stavět náklaďáky, třetí (2,5 let) všude chodí s dřevěnou motorovou pilou a téměř každý předmět je schopno použít jako kladívko či sekyrku. Čtvrté si zatím spokojeně spí v šátku, ale místnosti zamořené věcmi k vyrábění a kupy rozdělaných projekt ho budou obklopovat také. Zatím tedy 3 ze 4 dětí potvrzují, že nejlépe se učí nápodobou a vzorem. Přidanou hodnotou toho, že si vyrábíte pomůcky sami, je rozvíjení tvořivosti u vašich vlastních dětí.

 Fotky od Honzy Minaříka