Sebehodnota učitele
aneb kolik stojí průvodce v komunitní škol(c)e?
Pro ostatní:) k sebehodnotě se dostaneme až na konci, tak vydržte tu matiku, je tam důležitá.
Když se vrátíte do světa pohádek a příběhů, které vám byly čteny v dětství, a slyšíte slovo UČITEL. Co vás napadne? Mně naskakuje obrázek hubeného vzdělaného pána v lehce ošuntělých šatech stále zaprášených od křídy. Vidím hromadu dětí (vlastních i školních) a ve vzduchu visí přídavná jména chudý, venkovský…
První výplata z ústavu, kam jsem jako mladá nadějná učitelka nastoupila v září 2008, činila cca 12 400 Kč (můj stejně starý brácha v tu dobu už vydělávat ke 30 tisícům)… takže ano, nevybrala jsem si povolání pedagoga kvůli penězům… bylo tam to poslání, touha změnit české školství, potkávat se s mladými otevřenými lidmi a být jim nápomocná při jejich cestě… (o tom, jak to dopadlo, napíšu až jindy)…
Měla jsem ovšem dobrou školu i v jiných pohledech na učitele. Jeden bodrý chemikář (tak v roce 2000) tvrdil, že učitelství žádné poslání není, ale normální práce, která má být dobře zaplacená. A jestli od něj někdo potřebuje doučování, ta za pětset na hodinu (v té době byl normál tak 80 Kč). Nebo později se moje kolegyně dozvěděla od jednoho studenta, že učitele jsou fakt chudáci a že jim závidí to značkový oblečení (jako učitelé studentům), protože chodí v hadrech. Docela jsme se tomu zasmály.
Čím jsem starší, tak mi pohled na učitele, jako na ty, kteří by měli žít svým posláním, obětovat tomu volný čas, někdy i rodinu, zdraví… a protože je to často i baví, tak ideálně bez ohledu na výši platu.
Vůbec v tuhle chvíli nechci mířit na platy učitelů ve státním školství, naopak posledních několik let je snad konečně vidět nějaká snaha, aby se mzdy učitelů přibližovaly úrovni jiných vysokoškolských pracovníků… I když tam určitě vidím témata v rozdílnosti přístupu k ženám, mužům nebo k potenciálně nemocnému prostředí, které vzniká na pozadí různých grantů apod.
Moje téma je hodnota učitelské práce, tak jak je vnímána ve společnosti a zejména tak, jak ji vnímají samotní učitelé a takovým nejlepším způsobem (lepším než číst diskuze na netu po články o přidání učitelům) je podívat se do komunitních a lesních školek, škol, klubů, které vnikají nezávisle na státním školství a práce pedagogů je ohodnocena tak, jak se mezi sebou domluvili ti, kteří školku (školu, klub) zřizují, což jsou často rodiče.
Slovo UČITEL může mít pro vás nepříjemnou konotaci, možná nemáte úplně hezké vzpomínky na školu, nahraďte jej slovem průvodce a představte si toho nejbáječnějšího pedagoga na světě, kterému svěřujete to nejcennější, co máte (vaše děti). Když jste totálně unschoolingoví, představte si, že potřebujete chodit do práce, kde to to vaše dítě nebaví. Vy mu chcete poskytnout bezpečný prostor, kde bude v dosahu respektující a inspirující osoba, připravená reagovat na potřeby vašeho dítěte a v případě zájmu mu pomůže s tím, co ho teď hodně baví. Tak tohle je ten UČITEL, o kterém budu mluvit. Protože je to tak, že často z molochu státního školství utečou úžasní lidé, právě do lesních a komunitních školek a škol.
Na jedné straně máme tedy toho NEJBÁJEČNĚJŠÍHO UČITELE a na druhé straně MALOU(DOU) ROZVÍJEJCÍ SE BYTOST (to nejcennější), a pak taky omezený rozpočet, protože když musíte všechny výdaje zaplatit ze školného od rodičů, tak najednou zjistíte, že je potřeba promyslet každou pětistovku.
Tenhle článek jsem nazvala Sebehodnota učitele a ten důvod, proč jej píši, je chuť aktivizovat lidi kolem komunitních školek, škol, aby sdíleli, kde si svých pedagogů váží a umí je ocenit, zajistit jim co nejlepší podmínky, a ty ostatní, aby si přečetli další část článku, šli se ponořit do excelovských tabulek svých rozpočtů a našli ty cesty, jak ohodnotit ty osoby, na kterých školky (školy) stojí.
Pokřivené ohodnocení učitelů
Začnu malým příkladem z praxe. Doslova slovní úlohou – mám ráda matematiku, a tak budeme počítat:).
V jednom velkém městě je komunitní školka, za čtyřdenní docházku se platí školné 4000 Kč (aby se to dobře počítalo). Kapacita školky je 14 dětí, pečují o ně 2 pedagogové. Jste máma po mateřské dovolené, nemáte úplně hodně peněz, ale ráda byste, aby vaše dítě chodilo do respektující školky. Dostala jste nabídku, že když budete 2 dny ve školce učit, odpracujete si školné a máte si rozmyslet, kolik by měl být váš zbylý plat po odečtení školného.
Jak nad tím budete přemýšlet? (Můžete teď přestat číst, vzít si případně tužku a papír a zamyslet se nad tím, co byste udělali vy.)
Máte? Nebo si raději nejdřív přečtete úvahu někoho jiného a následně s ní budete polemizovat?
Bez práce nejsou koláče. Ale co když je někdo okousal?
Nabízím tu svou:
Podívám se, jaké jsou platové podmínky ve státní školce podle tabulek.
Minimální plat (bez praxe) je 24540 Kč (cca 22 000 Kč čistého), průměrný plat je kolem 27 259 Kč.
2 dny to je 16 hodin přímé pedagogické činnosti týdně
Když 31 hodin PPP je 1 celý úvazek, tak 16 hodin je cca 0,52 takže pro jednoduchost půlka.
Matka po mateřské přemýšlí nahlas: Tak jo, kdybych pracovala ve státní školce 16 hodin týdně, měla bych nejmíň 11 tisíc čistého, když odečtu školné 4000 Kč, tak mi vychází 7000 Kč čistého. Teď je potřeba ještě vědět, jestli budu pracovat na smlouvu a budou za mne platit sociální a zdravotní jako ve státní školce nebo zda to bude na živnostenský list a budu mít další náklady na tyto poplatky. Ty jo, a jak by to vypadalo, kdybych byla nemocná…, jak by se pak řešilo školné pro mé dítě, jak moje zdravotní?
A kolik si nakonec matka na mateřské řekne? Na čem to závisí?
Určitě bude přemýšlet nad tím, že je to sympatický projekt, že se na ni musí složit rodiče od 14 dětí, ale ve výsledku nejvíc závisí na její vlastní sebehodnotě.
Než se podíváme na sebehodnotu učitelky – maminky po mateřské dovolené, spočítáme si ještě jeden příklad.
Jste tatínek dětí, kteří chodí do oné komunitní školky ve velkém městě, kde školné je 4000 Kč. Pracujete v bance nebo korporátu, váš příjem tečuje 70000 Kč. Mohl jste si dovolit školce půjčit peníze na rozjezd (případně i darovat). Nachomýtnete se k diskuzi o platu maminky učitelky, kterou chcete přijmout. Na stole je i návrh, že by jí za poloviční úvazek bylo odečteno školné a zaplacen třeba nějaký paušál 1000 Kč bez ohledu na počet hodin. Nemáte přehled o platech ve školství, a tak můžete přemýšlet jen o vašich podmínkách.
Tatínek přemýšlí: Jak dlouho já pracuji na školné svého dítěte ve školce?
Jeden a půl dne. Možná dva.
Kolik by pracovala ona, když by si odpracovala školné (4000
Kč) a dali jsme jí 1000 Kč. Ty jo to vychází víc než 6 dnů.
A jak by přemýšlel onen tatínek dál… Co by ho napadalo?
Ty jo, to asi není oukej! To se mám, že jsem takhle bohatej a nemusím se dřít. A já nevím, jestli chci, aby osoba, která se stará o moje milovaný děti, byla takhle upracovaná? To vlastně ani neodpovídá minimální mzdě! Ale má tady tu komunitu, to jí musí stačit, ta rodinná pohoda, to že jsme to všechno zařídili… a jak se nakonec tatínek rozhodne? Na čem to závisí? Na jeho hodnotách.
Mohly bychom ještě přemýšlet tak, že když si naše máma-učitelka vydělá 1000 Kč oproti minimálním 7000 Kč ve státní školce, tak ji v podstatě školné stojí 4000 Kč plus 6000 Kč (o které přišla), tedy 10 000 Kč a tedy 2,5 krát víc než tatínka z korporátu.
Tatínek z korporátu v podstatě řeší jen morální dilema. Co rodiče, kteří si zaplatí školné jen tak tak. Mají oni chtít, aby učitelé byly odpovídajícím způsobem zaplaceni? Co když by to pro ně znamenalo, že musí snížit docházku, upravit životní styl, změnit zaměstnání? Co si o tom myslíte?
Sebehodnota a hodnoty
Vrátíme se k mamince učitelce a představíme si variantu, že kývla na nějaké pro ni hodně nevýhodné podmínky. Proč se to stalo? U hypotetické ženy nad tím můžeme přemýšlet, té reálné se běžte zeptat!
Možná naplňuje představu chudý učitel… byla 3 nebo i 6 let na mateřské, odcházela v době, kdy platy učitelů měly nulovou prioritu nebo již před mateřskou pracovala jako lektorka v neziskové organizaci, kde to bylo možná ještě horší.
Vrací se po mateřské do pracovního procesu…, připadá si, že nic neumí, její sebevědomí je hodně nízko a nedokáže si představit, že by mohla být plnohodnotný zaměstnanec.
Možná je ještě stále na mateřské nebo z ní plynule přechází. Do teď pečovala o své děti zadarmo. Nevíme, zda jí byl její muž dostatečnou oporou a vážil si její práce doma… Možná má teď pocit, že je to jedno, jestli se bude starat o své děti zadarmo nebo jestli k nim přibere pár dalších.
Možná je pro ni velmi silná motivace samotný projekt. Vypadá to úžasně, děti jsou spokojené, rozvíjejí se, vzdělávají, rodiče spolu tráví čas i nad rámec školky, jsou na ni milí, cítí se s nimi dobře. Má pocit, že tu sounáležitost již dlouho nezažila. Může to tak být!
Možná to čtete a poznáváte v tom sebe (blízkou kamarádku, učitelku vašich dětí)… Zkuste se v tuhle chvíli víc podívat na to, co byste tím získala a co vám tedy asi chybí…
Nezažíváte pocit samoty… Nezažívala jste tenhle pocit v dětství? ... Nebyla jste někdy opuštěná, tak moc, že už to nikdy nechcete zažít.
Chybí vám blízcí lidé s pochopením… Chyběli vám v dětství?
Cítíte nějaký deficit v původní rodině, nepříjemné vztahy?
Chybí vám sounáležitost, láska v partnerství?
Máte špatné vzpomínky ze školky/školy?
Přemýšlíte, jak ti lidé jsou milý a pěkně mluví o jejich společenství, rodinném prostředí, komunitě, myslíte na to, že byste mohla být užitečná, potřebná…
Určitě by vás napadla spousta dalších otázek směřující k tomu, jestli jste (nebo vaše kamarádka/učitelka je) všude saturovaná. Jestli třeba ta potřeba pracovat za velmi nevýhodných podmínek, nepramení z nějakého hlubokého pocitu nenaplněnosti, samoty nebo i představy, že přátelství, komunitu je potřeba pořádně si zasloužit.
Zkuste si párkrát zopakovat, že se staráte o to nejcennější,
co mají…, jak moc si toho cení… a jak moc jim tedy záleží na tom, abyste
se měla opravdu dobře a byla v plné síle při práci s jejich dětmi. Jaká je vaše hodnota?
Máte-li takovou kamarádku, vezměte ji na kafe a zeptejte se, co ji trápí!
Je taky možné, že jste na všech úrovních supersaturovaná (máte dost energie, peněz, nápadů, výborné zázemí, milující rodinu,jste si naprosto vědoma své hodnoty...) a vybíráte si, jestli budete chodit do kavárny plkat nebo jestli budete někde dobrovolničit. Je to super! Dělejte to, jen ještě promyslete, jestli vedle vás není někdo jiný, kdo to tak nemá a vy ho tam budete nevědomky tlačit.
Možná urputně přemýšlíte, jak někoho vůbec napadne nabídnout někomu něco tak nevýhodného? Možná si říkáte, že v době, kdy všichni poukazují na zneužívání šiček z fast-fashion, nedělá přeci někdo něco podobného tady v Česku. Lidé jsou různí. Možná je semlel korporát, kde na vysokých manažerských pozicích, kde šachují s „vymyšlenými“ penězi, jsou už příliš vzdálení od hodnoty lidské práce. Ale spíš bych řekla, že všechny tyhle hodnoty a strategie vznikly v dětství.
Možná na ně rodiče neměli čas, a tak je zahrnovali věcmi a penězi, možná tak maskovali svoji vinu. Možná je rodiče natolik chránili od nedostatku, nepohodlí, vlastními chybami, že se nenaučili brát jako samozřejmost, že se o ně někdo stará a očekávají to i od ostatních. Možná jim rodiče tolik utahovali opasky, že si to teď chtějí vynahradit a důsledky jsou jim jedno. Možná se naučili, že je důležité urvat co nejvíce. Možná jsou prostě jen lhostejní k jiným lidem. Kdo ví.
Pokud s vámi rezonuje toto téma, sdílejte jej… pošlete kamarádce, která se v tom plácá…
Pokud máte pocit, že tohle ve své komunitní školce/škole fakt umíte, sdílejte to jako dobrý příklad…
Pokud si myslíte, že ve vaší komunitní školce/škole v tom máte rezervy, běžte a podívejte se do těch rozpočtových tabulek…
Pokud jste máma-průvodkyně, která se v tom našla, najděte si čas pro sebe a zjistěte, co Vám chybí, aby vaše sebehodnota mohla být na vyšší hladině… Posílám sílu.
Děkuju, že jste to dočetli až sem, byla to fuška:) Karolina
P. S.: Cílem nebylo podřezávat větev začínajícím projektům a jejich zakladatelům, někdy je těžká doba a není zbytí uskromnit se. Vím to moc dobře z vlastní zkušenosti. Smyslem bylo říci, že není fajn mít jako strategii šetřit na průvodcích za každou cenu.
Komentáře
Okomentovat