Mami, já bych chtěl něco dělat, ale nevím, co...!

Jinými slovy by šlo napsat, jak najít to správné téma, které mě bude bavit.

Nuda je zdravá, takže určitě není potřeba se vyrhat hned vymýšlet zábavu, ale je fajn si někdy přiznat, že i podněty v domě plném věcí nemusí být vždycky dostačující nebo ty konkrétní, které právě teď potřebuje vaše dítě. Pokud se nebojíte s děětmi jejich téma hledat a jste na to všichni naladěni, mohly by vám následující aktivity pomoci.

V předchozích článcích (tady a tady) jsem psala o možnostech i limitech toho, jak připravit podnětné prostředí pro své (i půjčené děti). Dotkla jsem se toho, že v „umělém“ prostředí často chybí možnost vnímat celek a také myšlenky, že některé děti potřebují mít možnost rozvíjet své myšlenky.

Následující aktivity trénují divergentní (rozbíhající se) myšlení, mohou pomoci objevení témata, která děti zajímají. A také lze díky nim nalézt co největší počet témat, která by někdy mohla někoho ze skupiny zajímat. Zároveň umožňují lépe vnímat celou šíři a rozmanitost lidského poznání i konání.

My se k nim budeme doma dostávat postupně, a tak budu článek obohacovat o fotografie, jak to vypadalo u nás.

Koláž z časopisů

Co potřebujeme: Dostatečné množství různých starých časopisů s fotografiemi či obrázky, ideálně společenské magazíny i časopisy s užším zaměřením (příroda, historie, technika, sport, móda, …), nůžky, lepidlo, buď čtvrtky, nebo velký balicí papír, fixy.

Úkoly:

Varianta A: Nechte si dostatek času na prohlížení a listování časopisy. Pokud pracujete ve skupině, tak začněte bez nůžek. Většinou se stane, že víc dětí chce nějaké top obrázky. Když budete mít pocit, že mají dostatečně prozkoumané časopisy, ptejte se jich, co je zaujalo, čím by se chtěly víc zabývat.  Každý si pak vezme svůj papír a bude si na ně lepit vystříhané obrázky. Když by o nějaký byla „bitka“, zkuste, jestli nestačí napsat tam slovo, které popisuje ten obrázek (vyskládat jej z písmenek jako anonym). Pokud se sejdou děti se stejným tématem, nabídněte jim, že mohou své papíry spojit a prozkoumávat témata společně. Když budou mít děti nalepené obrázky, vyzvěte je, ať se zkusí zamyslet, která slova je k tomu napadají. Hledejte asociace? Pokud jsou na obrázcích předměty, ptejte se, proč si myslí, že vznikly, zda by nemohly sloučit k něčemu jinému atd. U slavných lidí můžete rozmýšlet nad jejich příběhy, motivací. v určité fázi můžete děti vyzvat, ať se jdou zeptat dalších dětí (i dospělých), co je k jejich koláži ještě napadne.

Varianta B: Nechte si dostatek času na prohlížení a listování časopisy. Budeme pracovat celá skupina společně, tak je možné rovnou zajímavé obrázky vystřihovat a dávat na hromádku (ideálně si na ně připravte nějaké tácky, misky, předejdete ztrátám v chaosuJ). Úkolem tentokrát nebude najít si pro sebe to své téma, ale naopak najít co nejvíce různých oblastí, které lze poznávat. Když máme vše, co děti zaujalo vystříhané, roztáhneme si balicí papír a společně přemýšlíme, jak to pojmout, aby se nám na papír vešla všechna témata. Můžeme si nakreslit svět a postavu (jako sami sebe) a lepit témata, kam patří. Nebo můžeme vytvářet obrázkové myšlenkové mapy, kde centrální pojem (resp. otázka) může být všechno lidské vědění, Co budeme dělat (ve škole/příští rok/týden/…)?, Co nás zajímá? ... Když je nalepeno, můžeme pokračovat podobně jako ve variantě A. Děti mohou hledat asociace, ale klidně i doplňovat, co ještě chybí, případně si i dopisovat otázky, které je k tomu napadají. Pokud byste ještě chtěli rozlišit, která témata zajímají více dětí, můžete je vyzvat, aby slovo, které je zaujme, ještě obtáhly nebo podtrhly (jen pozor, aby zůstala čitelná). Některé děti již z téhle aktivity budou odcházet s novými tématy, ale výsledný plakát, který vzniknul na balicím papíru, lze využívat i delší dobu. Můžete jej vyvěsit na viditelné místo, kam chodí děti „bloumat“ a může jim sloužit jako inspirace, když zrovna nevědí, co by chtěly dělat. Další možností je nechat jim časopisy k dispozici, aby mohly plakát neustále dotvářet.

 

Povolání

Povolání je tak komplexní téma, že nás může dovést téměř k jakémukoli zájmu, kterému by se děti chtěly věnovat. Dá se najít několik rovin, kterými se lze vydat tak, aby šíře tématu byla co největší. Pokud k tomu nebudeme mít k dispozici žádné encyklopedie či jiné vizuální materiály, ocení tuto aktivitu zejména intuitivní děti, které mají rádi divergentní myšlení.

Můžeme začít otázkou „Proč lidi pracují? Proč by chtěly pracovat děti, až budou dospělé?“ Podle konkrétních důvodů (sláva, peníze, smysluplnost, užitečnost, zábava, …) můžeme hledat povolání, u kterých je daný důvod výraznější než ty ostatní.

Kdo vydělává hodně peněz? (U nás hodně populární otázka. Exkurze do přemýšlení naší dvojky: Lepší než provozovat muzeum lega a dřít bídu, je vydělávat hodně peněz a za ně si to lego kupovat.)

Co dělají slavní lidé? Jaká je jejich práce? Jak se k tomu dostaly?

Která práce ti dává velký smysl? Která je užitečná pro hodně lidí? Je nějaká práce, která ti připadá zbytečná?

Čím by tě bavilo se živit? Co by si chtěl v práci dělat (prodávat, vymýšlet, pečovat, vyrábět, …)? Raději pracuješ hlavou, rukama nebo to rád kombinuješ?

Další rovinou může být rodokmen povolání vaší rodiny. Můžete zjišťovat, zda se nějaké řemeslo dědilo. Zda někdo dosáhl nějakého významného úspěchu v práci. Můžete se ptát, co dělala babička (dědeček), ale také co by rozhodně nechtěla dělat maminka (tatínek), strejda,….

Zajímavé je i podívat se na povolání a řemesla z pohledu časové osy (minulost, přítomnost, budoucnost):

Jaká povolání byla hodně ceněná v pravěku/středověku/po průmyslové revoluci/teď?

Jaká povolání existovala před 100 lety a už neexistují?

Jaká povolání existují teď a za 100 let pravděpodobně existovat nebudou?

Představila jsem vám takové tři roviny, který mi se lze povoláními zabývat a najít směr (nebo konkrétní povolání), který děti zajímá a následně lze zkoumat další dílčí otázky:

Co musí člověk, který dělá takové povolání, umět? Ze kterých oborů jsou jeho znalosti a dovednosti? Potřebuje se nějak vzdělávat, aby mohl práci vykonávat? Potřebuje mít nějaký kurz, vysokou školu, další specializační studia? Pro koho může pracovat?

Co konkrétně dělá? Jaké činnosti jsou jeho denním chlebem?

Může dosáhnout nějakého úspěchu? Jak je jeho práce ceněna? Jakou má prestiž ve společnosti?

Známe někoho, kdo tuhle práci dělá? Můžeme se jít za ním podívat?

Je něco, co bychom mohli vyzkoušet doma?

 

Podobně jako téma povolání by mohly působit i otázky: Co by sis chtěl koupit? Jaký přístroj by si chtěl vynalézt? Co by si dělal, kdyby si vyhrál 100 000 000? … i přestože to jsou konkrétní otázky, tak mají potenciál při vzájemné komunikaci se rozbíhat a mžeme tak postupně zjišťovat, co naše děti opravdu zajímá a baví. Odpověď na tyto otázky je pro ně mnohem jednodušší než na dotaz: Co by si chtěl dělat? Jakému tématu by si  se chtěl věnovat?

Návštěva knihovny (domácí i veřejné), knihkupectví

Předchozí aktivitu ocení děti, které rády experimentují v hlavě. Většina lidí ale potřebuje poznávat svět svými smysly. Objevit všechno na světě trvá dlouho a také málo kdy můžeme vidět komplexně všechny aspekty života. Takovým obrazem celé rozmanitosti kolem nás, smrsknutým světem, jsou knihovny a knihkupectví, ideálně taková, která alespoň na nějakých místech nechají do prostoru volat celé přední strany obálek nikoli jen jejich hřbety. Taková procházka po knihovně, knihkupectví, může být malou cestou kolem světa.

Možná se vám, podobně jako nám, kupí doma knihy a někdy není čas prozkoumat všechny hned, když jsou nové, a tak stojí za to udělat si někdy koberec z knih. Vedlejším produktem je, že si hezky uklidíte na podlazeJ. Vyskládáme všechny (nebo co nejvíc) knih na zem, alespoň po okrajích necháme cestičky, aby se dalo chodit okolo. Můžeme si je jen prohlížet a objevovat ty, na které jsme zapomněli, nebo to lze hrát i jako hru. Koberec z knih připraví rodiče (průvodci) a pak do té místnosti posílají na omezený krátký čas děti, které mají za úkol si zapamatovat co nejvíc knih. Mimo těch milovaných, je právě často upoutají ty, na které zrovna nastal čas a jejich téma bude obohacující.

Inspirativní knihy a časopisy

Každá kniha může být inspirativní, v tomto případě mám ale na mysli knihy, které mají potenciál rozběhnout myšlení k nejrůznějším činnostem a oblastem lidského vědění. Vyberu dvě knihy, které u nás přirozeně takto fungují, a budu ráda na tipy od vás.

První knihou jsou Mapy, které namalovali Alexandra a Daniel Mizielińští. Ač by se mohlo zdát, že je to kniha čistě zeměpisná, tak tím, že představuje různé atributy daných států a národů, se stává výchozím bodem pro povídání o jídle, jménech, zvířatech, architektuře, dopravě, historii, různých vynálezech, výrobcích, módě, umění, sportech atd. Oceňuji, že tato kniha je díky ilustracím velmi dobře použitelná i pro děti, které neumějí číst.

Druhou knihou je Svobodná hra od manželů Danišových. Je to publikace, která je primárně určena pedagogům a rodičům, ale její část nesoucí samotný název inspirace, funguje velmi dobře i na děti. Množství fotografií z rozmanitých volných her malých Daniščat doslova volá po otázkách: Co to tam ty děti dělají? Nemohly bychom tohle vyzkoušet? Kde my máme ty prkýnka, kuličky, sirky,…? Super na tom je, že je to vlastně inspirace od dětí dětem, žádná teorie, kterou nějaká paní či pán vymysleli u stolu.

Podobně jako knihy jsou na tom i časopisy, vzbudit nějaký zájem může téměř každý. Ale my hledáme odpověď na otázku, když máme bloumající dítě, které by chtělo něco dělat, ale zrovna nemá to své téma. U nás tak čas od času vytáhneme všechny čísla Rakety, která máme, rozložíme si je na zem a prohlížíme. Každé vydání má své téma a jednotlivé články (stránky) se na něj dívají z různých úhlů, a tak k těm hlavním tématům přidávají ještě další oblasti a možnosti zkoumání. Je to vlastně taková barevná kartotéka, která může pomoci najít nějaký dětský zájem. Myslím si, že velmi podobně by mohla fungovat i čísla skautské Benjamíny, která jsou také plná ilustrací a vždy se soustředí na jedno téma.

Ještě mám v hlavě jednu aktivitu, která ovšem vyžaduje delší přípravu, tak mi držte palce, ať děti pěkně spí a já se dostanu k nějakému tvoření. Budu ráda, když budete sdílet svoje zkušenosti s tím, jak hledat ta top témata vašich dětí, jak vytvářet příležitosti pro jejich nacházení.

Z Hraběcí zdraví Karolina