Co se mi líbí na waldorfu?

 Na internetu lze poměrně snadno dohledat základní informace o waldorfské pedagogice (např. zde), a tak bych nerada nosila dřevo do lesa. Namísto popisování teoretických východisek nebo i praktických aktivit raději napíši, co se mi na waldorfu líbí.

Na úvod ještě zmíním, že každou školu tvoří lidé a i přestože ve waldorfu jsou pedagogické přístupy, metody poměrně striktně popsané, tak žádné dvě waldorfské školy nebudou stejné. Do všech činností se velmi promítá osobnost učitelů, dětí i rodičů. A tak je určitě důležité se ptát, jestli ta konkrétní waldorfská škola (resp. školka), o kterou máte zájem, splňuje to, co je pro Vás důležité.

Waldorf vznik na počátku dvacátého století jako reakce na změny způsobené průmyslovou revoluce, vymezil se vůči tomu, že „klasická škola“ v té době vychovávala zejména zaměstnance pro továrny a další instituce. Waldorf chtěl, aby cíl vzdělání, nepodléhal tlaku, jací jsou potřeba pracovníci, ale naopak aby jednotlivé dětské osobnosti mohly rozvinout všechny složky (rozum, emoce, ducha) a svůj potenciál.

Proto se waldorf staví velmi obezřetně ke všemu novému (nejen v té době), tedy průmyslu, technice, ale také výhradnímu důrazu na rozvoj znalostí a rozumových dovedností. Naopak se navrací ke kořenům – k přírodě, ke koloběhu roku, a potažmo i k tradicím a slavnostem, které udávaly jakýsi neměnný řád, podle kterého se lidé dříve řídili. Celé waldorfské vzdělávání tak může mít jakousi tajemnou, magickou atmosféru, která láká k objevování světa.

Z mého pohledu nejvíce k té atmosféře pomáhají všudy přítomné příběhy. Vnímám vypravování příběhu jako silný archetypální prostředek, jak předávat nejen informace, ale zejména emoce lidí, zvířat, bytostí, v situacích, které sami neprožíváme, ale i tak s námi jejich osudy rezonují a mění nás.

Příběhy provází i slavnosti, které se konají během celého roku (v některých školkách a školách je každý měsíc jedna). Na slavnostech se potkávají děti z různých tříd, do příprav se zapojují nejen učitelé, ale hlavně rodiče, a tak vzniká taková „nová vesnice“, kde se všichni scházejí a prožívají důležité momenty roku nejen ve svých rodinách, ale také v širší komunitě.

Hračky, pomůcky, hudební nástroje, které děti používají, jsou z přírodních materiálů nebo jsou to přímo kousky přírodnin (dřevíčka, kamínky, hedvábné šátky, rouno, …). U většiny z nich si představíme, že je naši předci uměly bez problému vyrobit, opravit, a tak byly dostupné ve většině rodin. Podobně se děti ve waldorfských školách učí různá řemesla (pletení, háčkovaní, šití, vyřezávání, kování, stavění domků, …). A super na tom je, že se práce nerozdělují podle gendru, ale každý si vyzkouší vše.

Provázanost výuky s koloběhem roku, tradicemi, řemesly, láká waldorfské děti a učitele mnohem častěji ven do přírody na výlety, nebo na exkurze apod.

Waldorfské školky a školy jsou bohatě vyzdobeny obrázky a dekoracemi, vymalovány pastelovými barvami, vybaveny dřevěným nábytkem a působí jako pokojíčky. Kantor každý den nakreslí na tabuli obrázek, který přibližuje učení, či příběh, kterým se budou zabývat. Byť je waldorfská estetika skřítků, víl, duhových obrázků lehce bizarní, tak myšlenka, že se děti obklopují věcmi, které někdo vyrobil (vložil do nich svou energii) a učí se tak vnímat a tvořit estetickou hodnotu svého okolí, mi přijde sympatické.

Z pohledu výuky mi přijde přínosné, že učitelé kombinují velmi různorodé aktivity v rámci jednoho dne (společný pohyb, zpěv, recitace, malování, psaní, poslouchání příběhů), a tak mohou obsáhnout více učebních stylů dětí než klasická výuka. Epochové vyučování, kdy se děti věnují jednomu předmětu celý měsíc, umožní nejenom ponoření do tématu, ale i práci se zapomínáním a znovu objevováním. Krásným předmětem jsou formy, které u dětí rozvíjí nejen grafomotoriku, ale i prostorovou představivost a základy geometrie.

Waldorfská pedagogika vnímá odlišnosti dětí v závislosti na typu jejich temperamentu. Přesto, že používá zastaralou klasifikaci (sangvinik, melancholik, cholerik, flegmatik), tak já osobně si cením toho, že bere v potaz, že děti nejsou stejné a mají různé potřeby a tedy se i jinak projevují.

K poznámkám o tom, co se mi na waldorfu líbí, přidávám ještě pár bodů o faktorech, které mohou ovlivnit výběr školy, i přestože s waldorfskou pedagogikou souzníte.

Waldorfské školy mají spoustu specifických metod i předmětů, které mohou vyhovovat některým dětem, kterým naopak nesedla „klasická základka“, ale vzdělávací plán je pevně daný a všechny děti se účastní všeho, také učitel je zde pro děti laskavou autoritou. Pokud hledáte školu, kde bude mít vaše dítě možnost volby činností a bude zažívat svobodu, tak to waldorfská škola nesplňuje.

Zkušený waldorfský učitel dokáže v rámci své práce rozvíjet děti na více úrovních. Naprosto odlišná koncepce výuky jazyka neodradí děti, které umí číst a psát již před nástupem do školy. Nepoužívání učebnic, samostatné tvoření úloh umožňuje dětem pracovat na své úrovni. Moc pěkně o tom píše Pavel Kraemer (tady).

Český jazyk i angličtina a němčina (oba dva jazyky od 1. třídy) se učí zejména pomocí básniček, písniček spojených s pohybem. Přemýšlejte nad tím, zda to bude vyhovovat vašemu dítěti. Matematika je bohatá na rytmizaci a opakování násobkových řad, příklady při výuce často tvoří samotné děti.

Ve waldorfských školách se snaží minimalizovat digitální technologie zejména na prvním stupni. Jako vedlejší produkt vzniká i to, že rodiče, kteří vybraly pro své dítě waldorf, nepotřebují dětem pořizovat mobilní telefony od nejútlejšího věku.

Waldorf vychází z práce Rudolfa Steinera a jako nábožensko-filozofický základ bere jeho antroposofii. Ve výuce je znát vliv křesťanské tradice (básničky, některé příběhy, …), což je ovšem znát i v našem životě ve střední Evropě. Z mé zkušenosti bych tuto oblast popsala slovy jednoho waldorfského učitele: „Necháváme prostor dětem, aby si vytvořily vlastní duchovní život.“

 

 

Na co bych se zeptala ve škole (případně rodičů, kteří tam už děti mají)?

Jak pracují učitelé se třídou jako skupinou dětí? Jaké používají metody? Jak doplňují vyprávění příběhů (s morálními …) aktivitami.

Jak funguje spolupráce rodičů a učitele? Jak často jsou slavnosti, třídní schůzky? A jak moc je potřeba se zapojit do života školy.

Jak se pracuje se specifickými potřebami dětí? (Pokud víte o nějakých specifikách svých dětí, ptejte se velmi podrobně!)

Jak často budou děti chodit na výlety, exkurze?

 

Na co bych se ptala svých dětí, případně jak bych přemýšlela o tom, zda waldorf pro naše dítě vhodný?

Poslouchají rádi příběhy?

Vyrábějí rády? Malují? Kreslí?

Zpívají? Recitují? Chtějí hrát na hudební nástroje?

Mají rádi kruhové aktivity? Rytmizace? Recitace? Pohybové hry?

Chodí rádi ven?

Mají rádi vedení učitelem?