HRAběcí

Prosinec, měsíc, kdy nastane nejdelší noc, je od pradávna spojen s oslavou této astronomické události. Pohanské svátky zimního slunovratu byly silně zakořeněné, a tak se nám může zdát pravděpodobná i teorie o tom, že vznikající církve potřebovaly najít silné příběhy, které přitáhnou pozornost lidí k uctívání jednoho Boha. Díky tomu se i v dnešní oslavě Vánoc najdou nějaké pohanské prvky. V prosinci jsou často ve školách a školkách děti jen tři týdny, a tak se krásně hodí tři přístupy – tři kultury (náboženství), jak oslavit dlouhé noci a hlavně začátek jejich zkracování a přicházení světla do našich životů. Všechny tři kultury mají vztah k našemu území, a tak je můžeme vnímat, jako poznávání našich kořenů.   Židé slaví Chanuku Chanuka je židovský pohyblivý svátek, jehož začátek může nastat od konce listopadu či během prosince (v roce 2021 začíná 28. listopadu). Říká se mu také Svátek světel a připomíná zázrak, který se stal v jednom významném židovs...

Článek o tom, jak jsem si nacházela cestu ke slavení svátku svatého Mikuláše a nakonec přidávám i pár her a aktivit, které nám doma i ve školce fungovali moc pěkně. Blíží se prosinec a s ním i svátek, kdy z okna uvidíme potulující se Mikuláše, čerty a anděli, které si rodiče zvou domů, aby svým dětem zprostředkovali tento tradiční zvyk. A někteří možná i doufají, že by se to dalo využít jako taková chvilka výchovného působení na děti, co rostou jako dříví v lese.   Bydlíme v Liberci, v Sudetech. Moji rodiče se narodili v Polsku a na Volyni. Podobně když se zeptáte dětí ve třídě, čí rodiče se narodili v Liberci (nebo poblíž), zvedne se ještě docela dost, ale ptáme-li se dál na prarodiče a praprarodiče, tak už je les rukou velmi prořídlý a často najdeme jen jednu dvě rodiny, které skutečně pochází odsud. A tak není divu, že tu jakási vykořeněnost čpí a volá potom udržovat tradice a hledat kořen...

V neděli 31. 10. začíná můj online kurz "Vytvoř svůj zážitkový program pro děti".V září probíhala ve skupině Herní výzva a v říjnu výzva V lese emocí. Obě výzvy byly plné her a aktivit, ale zároveň i trochy teorie tak, aby byl zřejmý kontext, proč a jak programy vymýšlím. Byl by velký paradox, kdybych v rámci kurzu zvolila pouze frontání metody, které Vám něco nalijí do hlavy. Mým cílem je probouzet vaší vlastní energii,tak abyste si zažili a osahali to, co budete pak používat s dětmi. Úplně dobře nám online nepůjdou zahřívací pohybové aktivity, ale můžeme rozhýbat svůj mozek a pokusit se zostřit smysly a prohloubit všímavost. Pokud jste učitel v aktivním stavu, tak ideálně jděte a zkoušejte to, na co si přijdete, v praxi. Moje otázky a úkoly budou směřovat ke třem oblastem: 1) Reflektování individuálních a věkových specifik dětí, 2) Pochopení a aplikování konkrétního tématu, které se týká vymýšlení programu, 3) Práce se svými schopnostmi, rozvíjení pedagogického potenciálu....

Nedávno jsem na blogu psala recenzi na knihu Nejlepší hry z lesních školek , kterou editovali Tereza Valkounová a  Petr Daniš a slibovala, že příště se podíváme na knihu Hry z lesní škol(k)y od Jane Worroll a Petera Houghton . Názvy knih jsou velmi podobné, a tak Vás zvu k přečtení recenze, kde popíšu, jak k tématu her v přírodě přistoupila tato kniha z britského prostředí. V úvodu knihy se dozvídáme širší kontext vzniku knihy. Autoři Jane Worroll a Peter Houghton, kteří působili v lesní škole v Londýně, se hlásí ke konceptu „Forrest school“, který do Velké Británie přišel ze Skandinávských zemí v 90. letech minulého století. Myšlenkově se opírají o pedagogické osobnosti (např. Marie Montessori, Rudolf Steiner) a východiska, která mají společná se skautingem a woodcraftem (British scouting, Woodcraft folk). Svůj směr vzdělávání charakterizují jako terapeutický, který chce rozvíjet sociální, e...